Glitter Shard

Den za dnem plyne, a já jsem v tomto týdnu “oslavila” dvacet jedna dní od svého pobytu v nemocnici. Co se od té doby změnilo? Celkem nic. Jsem furt v PN a moje dny se točí v kolečku nemocnice-polehávání (jsem pořád unavená)-nezbytné domácí práce-návštěvy doktorů-návštěvy blízkých-spánek, a to celé od znova. Musím se přiznat, že nejsem nejsvědomitější pacient. Ve chvíli, kdy se cítím líp, už se vidím v práci a že se můj zdravotní stav může tímto zhoršit, nevnímám. Pan doktor mi včera kladl na srdce, ať odpočívám a nespěchám na sebe. Snažím se, ale jde to ztuha! Představte si mývala na piku (nebo křečka v kolečku, pokud nejste posluchači Chumelenice) ve chvíli, kdy piko/kolečko mývalovi/křečkovi seberete, a on zmateně kouká, co se to vlastně najednou děje . Nevím jak to, ale já neumím odpočívat! Vždycky je potřeba tohle utřít, tohle poklidit, zajít támhle, vidět tamtoho, a rozhodně se jen tak neflákat doma! Tímhle přístupem jsem to dopracovala až tam, kde jsem teď. Škoda, že ...

Posledních 14 dní bylo těžkých. Kvůli náhle vzniklým zdravotním problémům jsem skončila na týden v nemocnici, a i když jsem už doma, každý den ambulantně dojíždím na léčbu do nemocnice. Taky nechodím do práce a moje dny teď splývají v monotónní celek, kdy čekám jak se zdravotní situace vyvrbí. Je zajímavé, jak se život najednou změní. Člověk si začne víc všímat maličkostí, zvyká si na nové situace (pro mě ježdění taxíkem do nemocnice), a je vděčný za každý krok kupředu. Naštěstí na to nejsem sama. Hodně mě podrželi kamarádi, rodina a přítel . Každý den mě v nemocnici někdo z nich navštěvoval, což mi moc pomohlo. Teď už jsem naštěstí doma. Snažím se myslet pozitivně, zvykat si na novou situaci, hodně odpočívat a dávat se postupně do kupy. Zatím mě tělo moc neposlouchá, ale rozhodně jsem dál než před čtrnácti dny. Věřím, že už bude jen líp, i když to jde pomalu. Dávejte na sebe pozor. Pro mě je tahle nová situace varovný prst a signál, že je načase zpomalit.