Vzdala jsem řidičák a málem naletěla podvodníkovi
Článek, ve kterém sdílím moje letošní fuckupy hezky pohromadě. Co zahřeje u srdce víc, než cizí neštěstí? Odpověz si každý sám. V případě, že máš škodolibou radost z nezdarů ostatních, čti dál. Dneska se budu snažit oživit lásku ke psaní prostřednictvím následujících řádků. Milí čtenáři, jak možná víš, konec minulého roku byl pro mě těžký. Odcházela jsem ze staré práce (jak se mi ulevilo museli slyšet až v Austrálii), v prosinci mě semlel na dlouhou dobu covid a náhodou jsem se připletla k nové práci v oboru, o kterém jsem nic moc nevěděla . Do toho jsem si řekla, že je načase udělat si řidičák. „ Tady vidím velký špatný “ , okomentovala by Jolanda. Jenže já se jen tak nevzdávám a do věcí skáču po hlavě. Přidejme k tomu úzkostné sklony, a máme tu třaskavou směs. Zpočátku jsem snažila zvládat novou práci i jízdy v autoškole, nakonec jsem si přiznala, že se z toho nemusím po*rat. Řidičák jsem úspěšně vzdala. Zjistila jsem totiž, že se řízení neskutečně bojím a nezvládám zároveň sl...