Glitter Shard

Myšlenka opustit současnou práci přišla v dubnu 2022. Byla jsem po zkušebce, a měla zažít mega hnusné pracovní vytížení. Na pobočce jsme byly 2, a za den obsloužily až 300 lidí. Velikonoce roku ’22 jsem probrečela s myšlenkou: UŽ NEMŮŽU. Jenže, to bych nebyla já, a věčný bojovník, který se ukrývá v mojí hlavě (nebo duši?). Nejsi přece žádné béčko! Vydrž, prťka vydrž! A tak stejně, jako jsem kdysi dávno měla odejít z VŠ dřív, než po dvou letech, jsem i tentokrát umlčela intuici, sklapla paty a připravenou výpověď strčila zase zpátky do batohu. Přišlo lepší pracovní období, v práci nás přibylo, ale pocit, že TOHLE není ono mě neopouštěl. V dubnu ’23 jsem se definitivně rozhodla. Skončím, protože můžu. Skončím, protože chci. Kdybych to neudělala bojím se, že navždycky ztratím sama sebe. Jenže bojovník v mojí hlavě mi našeptával, že mít oddělané aspoň 2 roky je lepší, než pracovat rok a kousek. A tak jsem přikývla, a den za dnem se dostala až k současnosti. Za míň než tři měsíc...

Tak jo, pojďme si hned v úvodu přiznat, že tahle knížka není zrovna intelektuální skvost. Ale o to někdy přece jde, ne? Uniknout z reálného světa do toho knižního, vypnout hlavu a zrelaxovat se četbou. U Kolouška jsem si odpočinula krásně. Paní Bernášková rozhodně umí psát čtivě. Hlavní postavou příběhu je herečka Lucie, která má lehce přes třicet. Žije s malou dcerou a přítelem scenáristou v obležení kamarádek, a životem spíš proplouvá, než aby aktivně plavala. Restart k ní přijde nečekaně. Na bazénu se málem utopí, a zachrání ji osudový muž. Jenž není to ten, za kterého se má zanedlouho vdát. Jak s tím Lucie naloží, a co si z nové životní šance vezme? Dějová linka je plná bláznivých a překvapivých událostí. Otevírá spoustu témat (nečekané rodičovství, vycházení s ex-partnerem, těžké nemoci, osudové lásky, hluboká přátelství). Příběh mě moc bavil, stránky se četly v podstatě samy. Na můj vkus se kolem Lucie motalo až příliš mnoho postav, takže jsem občas tápala kdo je kdo, ale nakon...

Každý rok se v období narozenin snažím napsat tematický článek. Letos výjimku neudělám, a tak vám sepíšu, co mě čeká ve chvíli, kdy vstupuju do (doufejme) šťastné sedmičky. I když jsem si to nemyslela, zanedlouho budu stát znova na profesní křižovatce. Jak pravidelní čtenáři ví, na konci roku totiž odejdu ze současné práce. Kam se vrtnu dál, je zatím ve hvězdách. Děsí mě to? Jo. Zvládnu to? Jo, i kdybych měsíc, nebo dva seděla doma. Nechci se při výběru dalšího zaměstnání ukvapit. V “sedmém” roce života jsem taky došla k rozhodnutí, že mít řidičák je nezbytné . Na cestě k “papíru” už podnikám první kroky. Doufám, že za rok se budu moct pochlubit, jak brázdím české silnice. A poslední (ultra-dospělá) novinka: budem se zase stěhovat! Podrobnosti si zatím nechám pro sebe, ještě není co sdílet, a nebude to hned, nicméně jsme s přítelem došli k názoru, že po zvednutí nájemného je čas zvednout kotvy (a nejlépe přesídlit do vlastního). Abych to zkrátila: Cítím se dobř...

V roce 2018 jsem na svojí první knihovnické akci dostala čtenářský deník. Od té doby si do něj připisuju každou přečtenou knížku. Zrovna včera, když jsem zaklapla Jiné místo od Kateřiny Karolové, jsem se zamyslela nad tím, kolik knížek už v deníku mám. Přítel tipoval 50, a je to o hodně víc. Konkrétně 322 kousků. Husté, co? Za rok přečtu průměrně 50 knih. Letos jich mám (zatím) 32. Jeden by si myslel, že nedělám nic jiného, jenom pořád čtu, ale tak to není. Hodně toho přečtu na cestě do práce/ z práce (denně dohromady 50 minut). Někdy si čtu před spaním, nebo o volném víkendu. Našly by se i dny, kdy nečtu vůbec. Ty nejlepší knihy vám už několikátý rok cpu do Knihovýběru. Musím přiznat, že knih, které by mě nadchly je pomálu. Přesto mě včerejší výčet překvapil. Kolik by to bylo knih, kdybych si je zapisovala dejme tomu od prvního stupně ZŠ? Čtení mě i po letech pořád baví. Stejně jako široký čtenářský záběr; přečtu fakt skoro každý žánr (až na sci-fi a fantasy) . Zajímá mě: co teď čte...

Po minulé hře Dům duchů , kdy jsme se ocitli v kůži paranormálního vyšetřovatele, došlo tentokrát na Školu kouzel. S kamarády jsme se přenesli do Bradavic, kde nechyběly pohybující se obrazy, kouzlení s hůlkou, chytání zlatonky, nebo přesazování Mandragor. Bylo to zábavné, akční a technicky naprosto dokonalé. Jedná se o nejmodernější verzi únikové hry. Oblékli jsme si hábit, vybrali kouzelnickou hůlku a vyrazili do boje proti Vy-víte-komu. V šesti lidech je hra složitější na koordinaci a správné rozdělení úkolů, doporučovala bych hrát maximálně 4 osoby. To mi přijde ideální. Přesto jsme si hru užili. Některé úkoly jsme po krátkém zaváhání zvládli na jedničku. S jinými nám musela radit roommasterka, protože jsme se sekli. Nicméně výsledný čas 1h a 3 minuty byl pořád ještě v limitu. Líbilo se mi prostředí hry, technická vyspělost místností, provedení úkolů a jediné, co bych vytkla (ale netýká se samotné hry), je čistota WC před vstupem. Jinak to bylo skvělé! Doporučuju! Náhled: canva....

Je 23. září, a já mám za 2 dny narozky. Bude mi 27 let. Třicítka se nezadržitelně blíží, už mi dýchá za krk. Dneska jsem měla být v Praze na před narozeninové oslavě společně s mými sourozenci, ale musela jsem to zrušit. Jsem totiž opět (!!) nemocná. Tenhle rok se to se mnou veze. Žiju furt ve spěchu, chci stihnout bambilión věcí v co nejkratší čas, a tělo mi čas od času vyhlásí STOPKU v podobě nemoci. Snažím se na sobě pracovat. Líp plánovat, víc žít tady a teď, neztrácet zbytečně moc času na sociálních sítích, dostatečně odpočívat, ale je to běh na dlouhou trať. Stejně jako práce s úzkostí a stresem. Někdy už mi dochází síly. Přesto vždycky vyhrabu novou energii. Moje životní karty jsou rozdané, a jiné už nebudou. Takže musím “hrát” s tím, co mám. A tak od včera odpočívám (i když přiznávám, že jenom ležet celý den prostě nedokážu), čtení prokládám Gilmorkama, a čekám až zas bude líp. Takhle jsem si ten vstup do “sedmičky” nepředstavovala. Náhled: canva.com

Seriálový tip z iVysílání České televize . Maturitní večírek, jedna noc a událost, na kterou nejde zapomenout ani za pět let. Studentka žurnalistiky Ema náhodně potká bývalého spolužáka Davida. Kromě jedné noci je nespojuje vůbec nic. Jenže ta noc byla klíčová, a každý si ji pamatuje jinak. Zatímco David si “užil” a pět let si na Emu nevzpomněl, ona na něj myslí pořád. David ji totiž znásilnil. Ema Davida obviní, ale on vinu odmítá. Událost pomaturitní noci však zasáhne nejen bývalé spolužáky, ale i jejich rodiny a vztahy. Hodnocení: 8/10 Náhled: Photo by  Glenn Carstens-Peters  on  Unsplash

V dnešním článku vám dám tip strýčka Skrblíka v oblasti čtenářství. Poslední dobou ho praktikuju často. Čtu knížky, co mě zajímají, i žhavé novinky bez toho, abych musela rozšiřovat domácí knihovnu. Řešení nabízí místní knihovna. Ve čtenářském kontu si objednám dokument, který chci číst. Zaplatím rezervační poplatek 10 Kč/kniha. A pak už jen čekám, až bude knížka dostupná. Tak jednoduché to je 🙂 S knihovny neodcházím s prázdnou, a k novinkám se časem dostanu. P. S. Mohlo by vás zajímat, proč platit rezervační poplatek, když si hradíte roční členství v knihovně. Potvrzené to nemám, ale myslím si, že je to proto, aby knihovna donutila čtenáře si objednané dokumenty vyzvednout. Když si totiž vzpomenu na svoji práci v knihovně, kde jsme za objednané knížky poplatky nevybírali, pravidelně se stávalo, že čtenář si objednal dejme tomu deset i víc knížek, a nechal objednávku propadnout. Zbytečně to pak přidělává práci, a ochuzuje volný výběr. Náhled: canva.com

Včera jsem příteli pustila ProjectX, protože ho považuju za jeden z kultovních filmů naší generace. Jenže, co mi na střední přišlo supercool, včera na mě působilo úzkostně a nepříjemně. Stárnu 🤷‍♀️ Do sekce babička vzpomíná patří i fakt, že mám dospělé sourozence (někteří už bydlí sami, nebo studují výšku), dokonale nerozumím mluvě GenZ, a pitomě se usmívám nad reelsy typu POV je rok 2006 a v telce dávají S Hurvínkem za lékařem. Ještě jsem to nezmínila, ale za tři týdny je mi 27! Nechápu! Život, který jsem si vysnila na základce vzal dávno za své, ale je to problém? Spíš ne. Stárnutí je (zatím) fajn. Jsem ráda, že místo úkolu z matiky vymýšlím, co zase uvařím, a dny volna se nemusím učit. Příště však radši pustím Na samotě u lesa, Mamma Mia, nebo Matky. Zkrátka něco pro staroby!