Glitter Shard

Do kina moc nechodím, nicméně za poslední týden jsem viděla dva nové filmy. Barbie a Oppenheimera. Dneska vám prozradím svoje domy, a možná vás překvapí, co mě oslovilo víc. Nezapomeňte napsat do komentů, co se více zalíbilo vám 🙂 Barbie jsme s kámoškama pojaly jako girls night. Před filmem jsme zašly do Café Chloe (nejrůžovější kavárna vůbec!) a do kina vyrazily v růžových outfitech. V růžové se nás sešlo hodně, film byl vyprodaný. Musím přiznat, že trailer mě dokonale zmátl. Očekávala jsem jednoduchý děj u kterého vypnu, a potěším oko vizuálním zpracováním. Místo toho se mi pořádně zavařil mozek. V dokonalém Barbie světě se stahují mračna. Barbie už nestačí sjíždět z domu na skluzavce a scházet se s ostatníma barbínama. Začne přemýšlet nad smrtí a životem vůbec, a je donucena vydat se do lidského světa. Doprovod jí dělá Ken, který žije pro čas na pláži a pozornost Barbie. Lidský svět však panenky moc přátelsky nepřivítá . Barbie zjistí, že pro holky je trapná a blbá, a Ken je přek...

V létě na blog moc nepřispívám. Pokud vás však zajímá, co dělám místo psaní, čtěte dál 🙂 Můj letošní červenec definují tři slova: práce, setkávání a cestování. Když zrovna nepracuju, vyrážíme s přítelem na hory, setkávám(e) se s kamarády a známými, a o víkendu cestujeme. Na začátku července jsme vyrazili na dva dny do Luhačovic. Spali jsme dvě noci v Pozlovicích v kempu, jezdili kolem přehrady na bruslích, a procházeli se po kolonádě. V Luhačovicích se mi líbilo moc. Ráda bych tam na podzim jela znova. Snažíme se taky o túry do Beskyd. V červenci nám to vyšlo jednou. Vyjeli jsme i mimo Česko, a sice na Slovensko na rodinnou chalupu. Včera jsem se vrátila z Brna, kde jsem byla na víkend. Mám za sebou náročný týden, a neplánovaně jsem domů odjela dřív. Už toho na mě bylo moc. Šest setkání s blízkými lidmi během 7 dní, do toho dlouhé směny v práci + vedro a je z toho koktejl, který se mému tělu nelíbil. Sobotní noc byla krušná, nedělní ráno taky a dneska jsem to pro jistotu protáhla př...

Kam jste ochotni zajít při záchraně knihovny? June je dvacet osm, a celý život nevytáhla paty z rodného městečka. Už 10 let pracuje jako knihovnice v místní knihovně, a nic nenasvědčuje tomu, že by se měl její život změnit. Jenže radním dochází peníze a vyřeší to plánem na zavření několika knihoven. Ta od June má být jednou z nich. Zpráva v městečku způsobí obří rozruch, a čtenáři, pro které je knihovna především komunitním centrem, se rozhodnou za knihovnu bojovat. Nebudou chybět protesty, blokáda, nebo vystoupení striptéra, které obletí sociální sítě. A možná, možná se jim nakonec podaří knihovnu zachránit. Knihovna mého srdce , je hezky napsaný příběh, u kterého sice po pár stránkách víte, jak dopadne, ale vlastně vám to nevadí. Děj příjemně odsýpá, a myslím, že aspoň jedna z postav si u vás vyslouží plusové body. Škoda, že knihovnice June je tu opět vykreslena jako šedá myška, co se bojí vlastního stínu, ale od autorů knížek a seriálů už vlastně nic jiného nečekám. Téhle nálepky se...

Na konci roku 2022 jsem našla kamarádku přes internet. Pomohla mi k tomu jedna influencerka. Stalo se to takhle: Na profilu Týny z Vína jsem si všimla seznamky. Po přestěhování do nového města jsem hledala někoho, s kým dobře pokecám, zajedem na výlet, prošmejdíme obchody, nebo si dáme v klidu kafe (a někdy i víno). Napsala jsem pár vět o sobě, a zanedlouho si všimla, že můj příspěvek lajklo několik holek. Mimo jiné i moje budoucí kamarádka. Vyměnily jsme si několik zpráv, a za pár dní se domluvily na srazu v kavárně. Bála jsem se, že to bude trapas, nastane chvíle mlčení a zjistíme, že si vlastně vůbec nerozumíme. Nicméně to se nestalo, sraz se protáhl na tah vánočními trhy, a od té doby se pravidelně scházíme každý měsíc. Je to fajn, a jsem ráda, že jsme se našly. Já to říkám furt, nezatracujte to online seznamování 🙂 Náhled: Canva.com

Třetí a poslední článek o cestování českou krajinou . Prozradím v něm, na kolik nás přibližně celá dovolená vyšla, proč se mi vůbec nelíbilo v Liberci, nebo co mě překvapilo při výstupu na Ještěd. Navštívili jsme: Liberec, Ještěd a zámek Sychrov Liberec: V Liberci jsem kdysi dávno byla, nicméně si nepamatuju, že by ve mně minule zanechal tak negativní dojem. Město je to špinavé, neupravené, plné divných existencí a celkově to tam vypadá ponuře a ošklivě. Pardon. Taková Ostrava mi kolikrát přijde jako hood, nicméně v porovnání s Libercem je na tom o dost líp. Při procházce centrem jsme sice narazili na pár zajímavých obchůdků a podniků, kvůli pokročilé hodině jsme se dovnitř nedostali, takže výsledný dojem nebylo jak zlepšit. Na druhou stranu: líbilo se mi running sushi v OC Forum, je to tam super. Vylézt na dominantu města bylo pro nás prioritou, a jsem moc ráda, že jsme to dali. Ze zastávky Dolní Hanychov jsme vyrazili do kopce, a ušli (neplánovaně) 7, 5 km . Zvolila jsem špatně tr...

Došla jsem k rozhodnutí. Na konci roku končím v současné práci. Protože vím, že pokud to neudělám teď, pravděpodobně to neudělám nikdy . Mohla bych zůstat na současné pracovní pozici a “vydržet”, protože někde bych se mohla mít hůř, zároveň si říkám, že potřebuju zkusit něco jiného a taky se můžu mít líp. Takže, co nejhoršího se může stát? Overthinking : budu dlouho bez práce / možné řešení: budu žít nějakou dobu z úspor a podpory Overthinking : nikde mě nebudou chtít / možné řešení: tak dlouho budu hledat, až mě někam vemou Overthinking : zjistím, že všude je “chleba o dvou kůrkách” / možné řešení: smířím se s tím, a řeknu si, že jsem to aspoň zkusila A tak vlastně zjišťuju, že každá situace má řešení . Jsou dny, kdy se plácám po rameni, cítím se hrozně dospěle a říkám si, že dělám správný krok. Pak tu jsou momenty, kdy mě z celé situace přepadne úzkost a zahalí mě do tlusté deky. V takové chvíli si nadávám, že se nespokojím s tím, co mám, a bojím se, že př...

Pokračování článku o červnovém cestování českou krajinou. Opět v Královéhradeckém a Libereckém Kraji. Úvodem bych chtěla napsat pár lifehacků ke klidnější dovolené: Cestování mimo hlavní se z ónu je fajn. Lidí je tak akorát, někde jsme v podstatě byli sami. Oceňuju možnosti 21. století, a proto kde to jde, kupuju vstupenky online. Nejen, že se vyhnem frontě, ale většinou to ještě vychází levněji. Může to vypadat, že kolikrát balím zbytečnosti, nicméně jak se nám hodil příbor ve chvíli, kdy nám k objednávce přes Wolt žádné neposlali. Kdo je připraven, není zaskočen. Vraťme se k cestování: Dále jsme navštívili zámek Hrádek u Nechanic, Sněžku, Mumlavský vodopád, harrachovské sklárny, Liberec, Ještěd a zámek Sychrov. Hrádek u Nechanic ; krásný zámek, prohlídka 1. okruhu je moc zajímavá (interiérové sgrafito, výšivka s lidskými vlasy, pěkné komnaty). Hrádek u Nechanic. Sněžka ; byla nám doporučena cesta z Portášek, odkud jsme vyjeli kousek lanovkou. Pokračovali jsme pěšky na vrchol asi 7 km...

Ňuník vešel do dveří nečekaně. Doprovázel svou paničku. „Dobrý den, můžu i se psem? Nevadí vám pejsci?“ „Jasně, pojďte. My máme pejsky rády!“ odpovídám zákaznici. Dvě kolegyně pejska mají, já sice ne, ale jsem psí člověk. V tom ho uvidím. Na vodítku hrdě kráčí OBROVSKÝ pes. Představte si Tesáka z HP (neapolský mastin) akorát 3x většího. Obsloužím zákaznici, a začneme si povídat o jejím psím miláčkovi. Paní vykládá, jaký všude budí rozruch. Dozvídám se, že Ňuník je opravdové zlatíčko. Nevím, co mi dodá odvahu, nicméně obejdu pult, a po zeptání jdu k Ňuníkovi blíž. „Klidně mi ho chvilku podržte, já si aspoň schovám věci.“ Než se naděju, vodítko mi přistane v ruce. Jenže Ňuníkovi se to nelíbí a dá to hlasitě najevo. V tu chvíli opravdu ocením, že má náhubek. Budiž mi tohle dostatečným ponaučením, že pes, který štěká nekouše, přesto pouští hrůzu. Někdy je lepší zůstat na bezpečné straně pultu. P.S. Tak obrovský pes se fakt jmenuje Ňuník. Přijde mi to hrozně vtipné. Náhled: canva.com