Glitter Shard

V pondělí jsme se s přítelem vrátili z dovolené. Navštívili jsme Královéhradecký a Liberecký kraj. Tentokrát nečekejte gastro tipy. Místo toho pro vás mám podrobný itinerář se zajímavými cestovatelskými doporučeními. A to před vypuknutím prázdnin přijde vhod! Článek jsem pojala jako seznam navštívených míst doplněný o poznámky. Kraj Královéhradecký: návštěva chrámu svaté Barbory, kostnice v Sedleci, a katedrály v Sedleci (kombinovaná vstupenka = dobrý nápad) Poznámka: Od kostnice jsem čekala víc. Myslela jsem si, že je větší, návštěva zabrala asi 5 minut. Zaujalo mě infocentrum v Sedleci s moderním “merchem” obce. Za návštěvu určitě stojí chrám svaté Barbory. Oběd jsme si vychutnali v restauraci Na Pašince . Ubytování v soukromí Elvíra v Kutné Hoře doporučuju. Klidně bych se tam ubytovala znova. Je moderní, čisté a k Barboře je to fakt blizoučko. Chrám Sv. Barbory Kutná Hora Skvělé bylo i Muzeum čokolády s čokoládovnou. Majitelé si nechávají dovézt kakaové boby, a z nich...

Na instagramu ráda sleduju profil silena_nehtarka , tezky_zivot_sluzebnic , nebo holkazlekarny . Poslední jmenovaná mi nedávno svým příspěvkem o sypané sépii (ze které se vyklubala stévie), připomněla moje vlastní nedávné zážitky. A protože se furt najdou lidi, kteří nevěří, že se to opravdu děje, neuškodí si připomenout, že tohle je REALITA. Prosba o ruskou vlajku : Zákaznice: „Dobrý den, prodáváte vlajky?“ Já: „Ano, prodáváme české vlajky.“ Zákaznice: „Ale já chci ruskou, máte?“ Já: „Ne, bohužel.“ Zákaznice: „Cože? Vy jako v infocentru neprodáváte ruské vlajky?!! Nechápu! Hlavně, že všude visí ukrajinské!“ Já: „Zkuste sehnat přes internet. Nevím o tom, že by se někde daly koupit.“ Zákaznice: „Snad to stihnu sehnat do 9. května ( Den vítězství ).“ Arogance sama: Řeším se zákaznicí jakým stylem funguje MHD. Paní se mnou od začátku jedná jako s hovínkem. Řeknu: „Nevím, jestli víte….?“ paní ovšem slyší jenom první slovo “nevím”, a spustí: „Vy jako pracujete v infocent...

Objevila jsem další zajímavou současnou spisovatelku z Česka. Její nejnovější knížka Schovávaná , je mým dnešním knihotipem třeba na dovolenou. Šárka má 28 let. Žije v Praze a pracuje v nakladatelství. Rozhodne se opustit svůj pražský život a přestěhuje se zpátky do rodného města. Nastěhuje se k matce, a začne učit na místní střední škole. Nastoupí místo oblíbeného učitele Ivana, který zrovna odešel do důchodu. Protože je město malé, na svého předchůdce brzy narazí. Spřátelí se s ním natolik, že z toho vznikne láska. Láska s věkovým rozdílem 35 let. Kromě Šárky v příběhu najdeme i spoustu vedlejších postav; její rodiče chytající druhou mízu, sarkastického kolegu Chrousta, Šárčiny tři kamarádky, nebo Šárčinu babičku Sidonii, která má Alzheimera. Ti všichni do života Šárky zasahují, nebo v něm nějakým způsobem figurují. Jejich osudy jsou spolu propletené a zobrazují “obyčejný” život. Postavy zažívají starosti i radosti, situace vtipné i smutné. Šárka mezitím prožívá vztah s Iv...

V sobotu jedeme na dovolenou. Při té příležitosti se mi v hlavě honí vzpomínky na léto dva-tři roky zpátky, kdy jsme dlouho nevěděli, jestli vůbec ňáká dovolená bude. Pak, když byla chodili jsme na prohlídce zámku v rouškách, testovali se před a po, v ubytku se nepodávalo jídlo, a co vám dál budu vykládat, všichni to známe. Korona doba mi momentálně přijde jako něco děsně vzdáleného. Vzpomenu si na ni jen výjimečně, když vidím někoho v respirátoru, nebo jdu do velkého davu. Pár dní zpátky se mi připomněla víc prostřednictvím knížky Báry Basikové Když skočíš, já taky. Při čtení vzpomínek paní Basikové na roky 2020-2021, se ve mně střídalo spousta pocitů. A přijde mi zvláštní a trochu děsivé to, že určitě nejsem jediná kdo skoro zapomněl na něco, co se stalo v nedávné minulosti. Běžný život se na čas zastavil, mysleli jsme si, jak se z celé situace jako společnost poučíme (což mi nepřijde), a pak koronu přebila válka. Dostávám se do věku, kdy si říkám, jak o téhle době budeme jednou vyp...

Dneska mám celý den pro sebe. Přítel je pryč, a já jsem sama doma. Nejdřív jsem si říkala, že vyrazím na nákupy, ale nakonec jsem nevytáhla paty z bytu. A to proto, že: A) Šetřím. B) Občas mám dny, kdy nechci vidět žádné (cizí) lidi. C) Chtěla jsem si v klidu uklidit. Takže jsem po delší době využila volného dne. Dopoledne jsem šůrovala a mimo jiné si nachystala oblečení, které si chci zabalit na dovču. Taky se částečně balíte třeba i týden dopředu? U uklízení jsem poslouchala oblíbené podcasty , a bylo mi fajn. Odpoledne jsem protřídila fotky v novém mobilu i ntb, dočetla knižní podobu blogu Báry Basikové Když skočíš, já taky, obepsala kamarádky (neoblíbená činnost, nerada si s někým píšu a radši zajdu s dotyčným ven), a pak si sedla k ntb s tím, že když mám dnes čas, mohla bych něco sepsat. Nicméně jsem momentálně s inspirací na štíru, takže jsem se na víc než na tenhle článek nezmohla. Dnes není můj psací den a je to vlastně nefér, protože když nemám čas, zrovna mě napadá tisíc a j...

Tip na víkendový půldenní výlet. Tentokrát jsem vyrazila s kamarádkou za Opavu na renesanční zámek Raduň. Nalákala nás procházka kolem zámeckého rybníku a rozsáhlý park. Dopravily jsme se kombinací vlak + bus. Nejbližší zastávka k zámku se jmenuje Raduň, Jednota. V autobusu (a stejně tak ve většině vlacích MSK kraje), můžete zaplatit ODISKOU v případě, že máte nabitou elektronickou peněženku. Je to fajn způsob, jak ušetřit pár kaček. Když platíte z ruky, stojí cesta víc peněz. Raduňský zámek aktuálně nabízí dvě prohlídkové trasy a zpoplatněnou návštěvu oranžérie s okrasnou zahradou. My jsme dovnitř nešly, a zaplatily si pouze oranžérii. Tu rozhodně doporučuju. Je to hotová oáza klidu a pastva pro oči. V době naší návštěvy na oranžérii navíc dohlížela moc milá paní, takže náš dojem z návštěvy byl ještě lepší. Po procházce vzorně udržovaným zámeckým parkem, jsme si daly zákusek v zámecké kavárně. Na stejném místě najdete i pokladnu. Kromě jiných suvenýrů tam prodávají moc hezké dřevě...

Tahle knížka na mě v poslední době skákala na instáči v jednom kuse. Doporučovali ji influenceři i bookstagrameři. Kupovat se mi ji nechtělo a tak jsem si ji jako obvykle vypůjčila v knihovně. Přečtení nelituju. Nicméně po otočení poslední stránky jsem získala dojem, že taková bomba to zase nebyla. Každý, kdo už někdy viděl film, nebo četl knihu o hollywoodských hvězdách, zjistí, že nic nového děj nepřinese. Popravdě moc nechápu hype, který okolo titulu existuje. Postava fiktivní Evelyn Hugo ukazuje život slavné herečky, která se na sklonku života rozhodne pravdivě vyprávět svůj životní příběh. K tomuhle účelu si vybere neznámou mladou novinářku, a má k tomu důvod. Novinářce Monique se totiž musí s něčím svěřit. Společně mapují životní cestu Evelyn Hugo tak, jak se opravdu stala, a ne tak, jak by se stát mohla aby zaplnila titulní stránky novin. Na konci knihy se odhalí, kdo byl největší láskou herecké legendy a taky Monique zjistí důvod, proč si ji Evelyn vybrala k sepsání své knihy. ...

Další tip na pěší toulky v přírodě. Byla neděle, po dlouhé době slušné počasí. Už v týdnu mi napsala Kája, jestli nezajdeme na hory. Dlouho jsem neváhala. Zjistila jsem totiž, že když je člověk zabraný do hovoru, vyleze i takový kopec, do kterého by normálně vypustil duši. Přibraly jsme svoje drahé polovičky a Kájina psíčka Elišku, a vyrazili. Tentokrát na palkovické hůrky. Z nich jsme vystoupali na vrchol Kubánkov, a na zpáteční cestě to vzali přes rozhlednu v Chlebovicích až na přehradu Olešná. Ano, tušíte správně, i tentokrát vás článek zavede do MS kraje. První kroky vedly přes cyklostezku vedoucí kolem přehrady Olešná. Po chvíli jsme z ní sešli a pokračovali dále lesem po modré turistické značce. Chodit v lese je příjemné, a na mě osobně to má terapeutické účinky. Snažím se vyfotit s Kájinou Eliškou. Marně. První stoupání přišlo záhy na konci obce Palkovice, nicméně cesta není jenom dovrchu. Jsou úseky, kde naberete dech a jdete po rovince. Když jsme vyšli z lesa, přišel čas na p...

K dnešnímu článku mě inspiroval podcast Opravdové zločiny a jejich díl s Tajemnými příběhy. Tady je ten můj: Stalo se to asi 5 let zpátky . Tehdy jsme s přítelem bydleli v Brně-KrPoli. Jednou večer (bylo to v zimě), jsem se vracela potmě domů z centra. Vystoupila jsem na zastávce šaliny. Od baráku mě dělilo asi 300 m. Do podchodu, který byl u zastávky bych nešla ani náhodou, takže jsem to vzala zkratkou přes silnici. Na chodníku mě minul chlap. Periferně jsem viděla, že se za mnou otočil. Prvně jsem tomu nevěnovala pozornost. Zbystřila jsem až ve chvíli, kdy jsem si všimla, že změnil směr chůze, a jde rovnou za mnou. Co vám budu povídat, byla jsem pěkně po… strachy. Zastavila jsem se, on taky. Dala se do chůze, on taky. Poslední metry k domu nebyly osvětlené, napadlo mě se otočit a vrátit zpátky na zastávku. Chlap šel pořád za mnou. Naštěstí, a tehdy při mně musel stát andělíček strážníček, přijel další spoj ze kterého vystoupila skupinka lidí. Spolu s nimi jsem uháněla do vchodu....