Glitter Shard

Člověk míní, korona mění – líp bych dneska odstartovat nemohla. Pamatujete si článek z minulého roku ve kterém jsem popisovala, že končím s průvodcovstvím a vydávám se jinou cestou? Já ho mám v živé paměti a vím, že tenkrát jsem to myslela fakt vážně! Moje představa byla, že tohle léto strávím v ňáké příjemné knihovně a průvodcovství nechám za sebou jako milou vzpomínku. Jenže pak přišla korona a v jednu chvíli mizivá nabídka brigád a mně došlo, že pokud chci letos něco vydělat (a to chci), tak není čas hrát si na hrdinu, musím vzít co je a být vděčná vůbec za možnost pracovat , protože snad vůbec poprvé mi přišlo, že je práce pomálu. Tak se stalo, že jsem chvíli brigádně uklízela různé objekty, pak si dvakrát zaprovázela (v rouškách, což byl nový zážitek) a od příštího týdne budu zas provázet delší dobu. Dokonce se na to těším, protože mám daný program na několik týdnů dopředu, vím do čeho jdu a strávím více času s kamarády. Z korona časů jsem si tedy odnesla, ž...

Tentokrát naše kroky vedly ke slovenským sousedům což je nejspíš jediné zahraničí, které letos navštívíme. Během třídenního pobytu na rodinné chatě ve vesnici, kde lišky dávají dobrou noc, jsme spolu s prarodiči, bráchou a přítelem podnikli výlet na rozsáhlou a volně přístupnou zříceninu hradu Lietava ležící v dost atraktivní lokalitě okresu Žilina. Od výletu jsem popravdě nic moc nečekala o to více mě skutečnost překvapila. Pokud tenhle slovenský kraj neznáte, určitě doporučuju článek přečíst 😊  Auto jsme zaparkovali v obci u Coopu a pěšky se vydali asi dva kilometry na hrad. Pro cestu jsem zvolila tenisky což nebyl nejlepší nápad, protože část cesty se jde lesem a kombinace kluzké kmeny + lesní cesta + tenisky fakt není nejlepší. Proto doporučuju spíš sportovní boty (část cesty se jde i po louce). Kopec je to prudký hlavně v loukové části, následující lesní část je už příjemná s mírným stoupáním. Těsně před hradem se otevře první krásný výhled – mimo jiné jde od...

To jsem tak jednou brouzdala Facebookem znáte to, když v tom na mě vyskočila otázka s následujícím zněním: Co znamenají pokreslené kamínky volně položené venku? Přečetla jsem si zasvěcenou odpověď a dál se věcí nezabývala. Jenže za pár dní jsem na podobné kamínky narazila taky. Jen si tak volně ležely na zídce, krásně pokreslené barevné kamínky.  Zaujaly mě na první pohled, ale jako slušně vychovaná holka jsem je nakonec nechala ležet. Co kdyby někomu chyběly? Doma mi to nedalo, začala jsem se po jejich vzniku pídit, výsledek je následující: Takovéto kamínky patří k facebookové hře skupiny Kamínky . Hraje se tak, že čistý kamínek pokreslíte akrylovými barvami/fixami a z druhé strany popíšete informacemi uvedenými v pravidlech skupiny. Pak už jen kamínek vyfotíte, postnete a napíšete, kde zhruba jste ho nechali a to je všechno. Přijde mi to jako hezký nápad za mě mnohem lepší než přehajpovaná hra Pokemon Go –  appkový hit minulých let. Hraje se pak napříč celou repub...

Naše prázdninové cestování po Česku pokračuje. Tentokrát jsme se vydali do Prahy – matky měst, kde jsem měla pro přítele nachystané překvapení. Pojďte si o tom přečíst 😊 Cesta nezačala nejlíp; po středeční železniční havárce došlo k odklonu trasy a tak jsme místo 2,5 hodiny jeli hodiny 4. Nicméně po tom co se teď na železnici děje, to dopadlo ještě dobře. Po výstupu na hlaváku jsme jako první vyrazili pěšky do Havelské koruny , která je vždycky dobrým nápadem. Ještě se mi nestalo, že bych si tam nepochutnala. Místní ceny jsou navíc přiznivé. Jestli neznáte, určitě tuhle restauraci doporučuju k návštěvě 😊 Následovala pěší procházka s plnými břichy: prošli jsme Staromák, Karlův most a nádvoří Pražského hradu. Úbytek turistů je podle mě pořád znát , i když část z nich se už vrátila; čeština ale pořád převyšuje ostatní jazyky. Tolik jsem jí v Praze snad nikdy neslyšela! Taky mě potěšilo, že lidové ceny pokračují. Pivo za Karlovým mostem za 36 Kč? Menu na Staromáku okolo 150 Kč...

Co dokáže vyvolat jedna pomluva v poklidném přímořském městě? A jakou má moc? Tyhle dvě otázky by mohly předcházet moje dnešní knižní doporučení. Svobodná matka jménem Joanna se kvůli malému synovi přestěhuje z rušného Londýna do svého rodného města. Aby mu pomohla začlenit do kolektivu, přihlásí se do čtenářského klubu a taky pronikne do místního seskupení matek. Z pusy přitom vypustí osudný drb; a sice, že v městečku pod novou identitou žije dávná dětská vražedkyně. Jak už to na maloměstě bývá, fáma se šíří nadvzukovou rychlostí a brzy si začne žít svým vlastním životem. Zanedlouho jsou podezřelé všechny místní ženy, ovšem od skutečné vražedkyně by tento čin nikdo nečekal. Moje dojmy ? Knížka se mi četla dobře a příběh rychle plynul. Několikrát jsem si během čtení říkala dvě věci a sice, že nikoho ve skutečnosti neznáme až tak dobře, jak si myslíme a za druhé, že je občas důležité soutředit se na to co z pusy vypouštíme , protože to může mít nedozírné následky. Konec mě pře...

Dneska vám chci představit novinku – young adultovku o transgender přeměně. Proč mě zaujala? Má zajímavé téma, pěknou obálku a dobrého autora. Celý příběh čtěme z pohledu Sama; třináctiletého kluka, který je dost často přehlížený a nejvíce na světě obdivuje svého bráchu – sportovce Jasona. Život v rodině plyně na pozadí politických ambic matky, když najednou přijde Jason s oznámením, že se tak úplně necítí ve svém těle a myslí si, že je ve skutečnosti holkou schovanou za klučíčí fasádou. Tahle zpráva v rodině vyvolá dokonalé zemětřesení a každý si hledá svoji cestu k tomu, aby přijal Jasonovu skutečnou identitu. Neobejde se to bez výčitek, hádek, spousty slz a velké dávky odvahy. Moje dojmy? Překvapilo mě, že autor (John Boyne) stojí i za Chlapcem v pruhovaném pyžamu , protože tady se jedná o úplně jiné téma. Autor podle mě dobře vystihl možnou situaci co v rodině nastane, když potomek přijde s podobným sdělením. Nechybí zmatkek, nepochopení a stud ze strany...

Spontánní výlety mám nejradši. Ten včerejší mi pak vyloženě bodl, protože jsem měla den kdy se mi absolutně nic nechtělo. Naštěstí jsem se nakonec dokopala a spolu s přítelem vyrazila poznávat přírodu za Brnem. A že to stálo za to! Na rozhlednu Babí lom v Lelekovicích jsme vyrazili MHD , to vyjíždí z brněnského Králova – Pole (nezapomeňte si koupit mimoměstské zóny). Vystoupili jsme na zastávce Lelekovice, náves a odtud se vydali přibližně tři kilometry do kopce. Za vesnicí leží rybník s houpačkou a přichází důležité rozhodnutí: rovně po asfaltce, nebo doleva po lesní cestě? My jsme vyrazili rovně, tedy po cyklostezce . Nejdříve je kopec docela mírný. Cestu celou dobu lemuje les, který krásně voní a ptáci nám zpívají do kroku. Na dvou místech pak teče studánka a sem tam rostou lesní jahody a maliny. Přibližně po dvou a půl kilometrech se dostaneme k lelkovadlu . Jeho úkolem je zbavit turisty lelků, takže toho využiju. No a potom už následuje prudká cesta vlevo do ...

„Držíš ještě tu dietu?“  zeptala se mě pár dní zpátky přítelova babička. Přikývnu, ale než stačím něco dodat, babička pokračuje: „to já bych nezvládla to seš dobrá, že se držíš!“ „Není to dieta, spíš zdravý životní styl, “ uvedu věci na pravou míru, protože pod slovem „dieta“ si představím člověka co se vyloženě trápí hlady, jí třeba jenom vajíčka bez hlubších stravovacích znalostí a po prudkém zhubnutí opět rychle přibere. Tomu jsem se právě chtěla vyhnout a myslím, že se mi to daří. Ostatně; celého půl roku změny stravy s vámi teď proberu. Se změnou stravy jsem naplno začala 9. 1. 2020 a světe div se nebylo to novoroční předsevzetí. Zpočátku pro mě bylo trošku těžké vzdát se večerního pojídání slaných tyčinek, ale cca po měsíci si tělo zvyklo. Jako zdravožrout-amatér jsem se ještě v zimě rozhodla, že pokud chci doopravdy a trvale něco změnit musím k nutriční terapeutce , která mi dá základy zdravé výživy, a tak jsem do sebe a svého jídelníčku zainvestovala. Od té d...