Korona střípky
Za okny zpívají ptáci, dneska to vypadá na první škaredé počasí po dlouhé době. Pro všechno dění by člověk málem zapomněl, že už tady máme jaro. Pohledem zabloudím zpět do pokoje a zadívám se na roušky schnoucí na topení. Připomenou mi, o čem chci psát, přestože jsem slíbila sobě i vám, že zakoronováno tady nebude. Ale cítím potřebu pokusit se shrnout svoje pocity. Upřímně mě totiž překvapilo, jak to vnímám a beru. Dneska teda trochu jiné střípky toho, co mě momentálně obklopuje + dole tip na podcast, knihu a film. Hlavně první dny nouzového stavu byly chvíle, kdy jsem z celé situace byla špatná, ubrečená a cítila úzkost a strach. P otom se ve mně něco zlomilo, zakázala jsem si černé scénáře a taky neustálé sledování zpráv a zbytek týdne se nesl v klidnějším duchu. Každý den jsem vařila, občas uklízela, psala na blog, volala s blízkými, cvičila, dělala do školy a hodně četla. Občas se to táhlo, ale máme tady týden nový. V pondělí došlo na virtuální babinec...