Glitter Shard

Tak jsem si z hor kromě fajn pocitu dovezla i prvotřídní nachlazení, za jiný suvenýr bych byla radši. Ráda bych rýmu brala jako p. Dušek*, tedy jako očistu těla, ale prozatím pro mě zůstává otravným důvodem, proč ve tři ráno nespím a píšu tenhle článek, přestože v dnešní noci jsem toho zatím moc nenaspala a pravděpodobně už ani nenaspím. *Četla jsem to v nějakém rozhovoru. Možná si za ni můžu sama, jelikož poslední měsíc byl hodně hektický a stal se ze mě křeček běhající v kolečku, tak rozlítaná jsem byla, a věta „nejsem doma” razila říjnové heslo. Možná je pro mě rýma dalším signálem, že bych měla přibrzdit, protože na dlouhodobou šílenou jízdu nejsem stavěná. Snad se z toho konečně poučím, abych si příští měsíc řekla, že byl klidnější. I když počkat, relativně brzy budou Vánoce, jak se nám v obchodech snaží vnutit už od začátku září. Opět se z nich nehodlám zbláznit, cukroví vzdávám letos úplně, ale bude zapotřebí zařídit dárky. A sakra… Pohled na všechny ty ozdoby, stro...

Druhý dnešní článek bych chtěla věnovat místu, kde jsme strávili předchozí tři dny. Moc se mi tam líbilo a v budoucnu se znovu ráda vrátím, protože Velké Karlovice nabízí pestrou škálu aktivit, ať už se jedná o turistiku, cyklistiku, lyžování, nebo plavání…  Přestože turismus pronikl i tady, pořád najdete dřevěné chaloupky jako z pohádky a pasoucí se ovečky na kopečku, což dodává místu tu správnou podmanivou atmosféru. Je tu prostě hezky. Jak jsme se měli a kam vedly naše kroky? Pojďte si to přečíst 🙂 Ubytování: O ubytování se moc nerozepíšu, jelikož jsme bydleli přes známost a “naše” chatka se nijak veřejně neinzeruje. Pokud vás ale zajímá zrovna tento bod článku, zmíním, že Karlovice nabízí kromě hotelů i bezpočet penzionů a apartmánů, je z čeho vybírat. Restaurace: Za náš pobyt jsme navštívili celkem tři, U Pepiša, Pod Pralesem a U muzea. Musím konstatovat, že na restaurace jsme moc štěstí neměli, hlavně na obsluhu, která dotváří celkový dojem a tady ho s...

Vždycky, když najdu novou útulnou kavárnu, tak mě to potěší a na dané místo se ráda vracím. Dobrých a útulných kaváren není nikdy dost, a V lese v samotném srdci Olomouce k nim určitě patří. Moc se mi tam líbilo, možná se v budoucnu vrátím i s dětmi… Znovu jsem se přesvědčila, že občas je dobré jít rovnou za nosem a zkrátka nic neočekávat. Na tuto kavárnu jsem narazila úplnou náhodou při bloumání městem , kdy mě dovnitř nalákala venkovní výzdoba a poutač slibující výběrovou kávu, a nejen hřísné dezerty. To přece nešlo odmítnout! Samotný interiér je velmi působivý, s uvolněnou atmosférou a moc milou obsluhou. Objednat si kromě běžného kavárenského menu je možno i obědové jídlo, to jsem ale nevyužila a dala si řepný dezert s horkou čokoládou, pochutnala jsem si. Kromě interiéru oceňuju i podporu lokálních dodavatelů, českou tvorbu pro děti vystavenou k prodeji, eko-friendly přístup a hlavně dětskou hernu, za tu se platí drobný poplatek. Chci znát víc podobných kaváren, tady se ur...

Občas se mi v internetových vodách podaří najít zajímavá videa, o kterých si myslím, že stojí za to, aby je vidělo co nejvíce lidí, a taková potom s radostí posílám dále. Něco nového se dozvím, kus vstřebám a zbytek odfouknu pryč, a tak to má podle mě být. Tak tedy pár mých oblíbených: Paní farářka vám možná zboří typickou představu o lidech působících v církvi a nasadí brouka do hlavy. (Ne)typická Praha z pohledu Standy ze Standa Show a Janka Rubeše (Honest Guide).  O duševním zdraví nenásilnou formou s paní doktorkou Špačkovou. Filozofie pro šťastnější život Sama Bernse. Duše K o věcech skrytých Výchozí kanály: Petr Ludwig / Konec prokrastinace [CZE] STANDASHOW S Duše K TedTalks Náhled: Canva.com

Na volné pokračování knihy Raději zešílet v divočině, jsem se moc těšila. O to více mě potěšilo, že Aleš Palán nezklamal, a tímto ho definitivně zařazuju mezi své oblíbené autory. V nových setkáních se samotáři, tentokrát z Čech a Moravy pokračuje v původním konceptu díla, což znamená, že kniha je postavená na rozhovorech doplněných převážně o černobílé fotky , tentokrát od Johany Pošové. Oproti “jedničce” kladně hodnotím, že víra netvoří podstatnou část knihy, byť není opomenuta, a Palán se více zaměřuje na praktickou stránku života mimo civilizaci. Co se týká samotných solitérů, autorovi se podařilo znovu najít osobnosti se zajímavým osudem a vlastní životní cestou, jak muže, tak i ženy. I tentokrát kniha přináší spoustu zajímavých myšlenek a podnětů k zamyšlení, z toho důvodu jsem četla pomalu. Přichází shrnutí: Za toto dílo mi vůbec nebylo líto vydaných peněz. Pokud jste četli “jedničku”, nebo vás zajímá život v lesích, na loukách, nebo taky na horách, dopor...

Častým argumentem, se kterým se setkávám (nejen) u ekologičtějšího chování k přírodě je ten proč se snažit, když dalších x lidí danou věc nedělá, a tudíž je to vlastně hrozně moc zbytečné a nic se nezmění. S daným argumentem tak jakoby úplně nesouhlasím , protože si nemyslím, že lidí, kteří se chovají lépe k přírodě je výrazně nízký počet. I ti, kteří udělají nepatrné změny k ekologičtějšímu způsobu žití se počítají a mám pocit, že jich přibývá. Změnit dosavadní způsob života je během na dlouhou trať, vím to z vlastní zkušenosti , prošla jsem fází extrémního materialismu k postupnému a neukončenému minimalismu. U čeho mě nebolí se vzdát, udělám to, k zero waste je ovšem stále daleká cesta. Momentálně nejvíce bojuju s pohodlností (materialismus je extrémně pohodlný) a financema, přesto mám(e) vykročeno k trvalé změně a okolí to vnímá. Snažím se z vlastního přesvědčení. A když vidím jiné, co přírodu nešetří? Jedno mi to není , ale pořvávat “how dare you*” na vá...

Současný knižní trh je pestrý, na tom se asi všichni shodneme. Nabízí od každého trochu, přes knihy o osobním rozvoji, youtuberech až po autobiografie a kuchařky. Přesto se mi zdá, že především knížky pro děti vzbuzují značný rozruch , hlavně ty, které se dají označit slůvkem kontroverzní, i když to je věc názoru. Mám na mysli především knížky o sexualitě a dospívání, ty to totiž rozdělují společnost na dva tábory. Stejně jako kdysi dílo Princ & Princ momentálně vzbuzuje rozruch kniha určená od 4 let věku s názvem Moje malá proč: Co to tam mám?, která dětem vysvětluje (nejen) rozdíly mezi pohlavními orgány.  Dokonce se dostala i do televizní reportáže a včera mně do rukou, a já bych vám teď ráda sepsala svůj názor na tyto „kontroverzní“ knihy. Než se pustíte do čtení, chci vás jen poprosit, abyste při případném komentování respektovali můj názor stejně, jako já budu respektovat váš slušně vyjádřený komentář. Onu pro mě nekontroverzní knížk...

Každý, kdo píše mi dá nejspíše za pravdu, že vlastní život jebezedná studnice nápadů o čem psát.  Dneskatedy o zpomalení cesty životem a o očekávání. Že se to vylučuje? Těžko říct. Už v dětství mi bylo vštěpováno, že prakticky neexistuje prachobyčejná zahálka. Odpoledne ve školním roce patřila nejrůznějším kroužkům, víkendy často výletům a poznávání. Díky tomu se mi dost rozšířily obzory, ale taky se do mě vplížil pocit, že neustále musím něco dělat, u něčeho být. Proč? Abych si na smrtelné posteli řekla, že to byla fakt jízda a neztrácela drahocenné minuty. Všechno si proto plánuju na hodně dní dopředu a prakticky neustále žiju v plánu . Neumím se nudit. Z mojí rozlítanosti vznikl bohužel dojem, že stíhám všechno a nepotřebuju čistý čas pro sebe, svoje koníčky, nebo svého partnera. Ale tak to není, proto se momentálně učím zpomalit a smířit se s faktem, že zkrátka nemusím být se všema a všude, přestože okolí má jistá očekávání. Učím se pracovat s tím, že nejdůležitější je, co ...

Nápady na články ke mně v poslední době přichází docela bezděčně. Třeba k tomu, který právě čtete mě přivedlo mytí nádobí , zajímavá asociace. Nicméně, jak už jste si přečetli, jsem zvědavá v čem vám pomohl blog a taky, čím pro vás váš blog je? (Samozřejmě to může být i jiná forma internetové prezentace.) Začnu u sebe : Předešlý blog jsem zakládala v roce 2017, který bych neřadila k nejlepším ve svém životě, spíše naopak. Probíhalo tehdy spoustu změn, přibyly starosti, a tak bych mohla pokračovat… Nicméně, blog se pro mě stal místem, kam jsem se přišla zrelaxovat , zkrátka si oddechnout od toho těžkého roku a soustředit se v danou chvíli jen na výběr vhodných slov k napsání článku. Když ho začali číst první čtenáři (a někteří ho čtou doteď), udělalo mi to radost, ale taky mě to vyděsilo s tím, jak šla čísla nahoru, ne že ne. Pomohl mi v utřídění myšlenek a ve srovnání si toho, co chci veřejně prezentovat. Současný blog je starý pár měsíců, ...

Myslím si, že občas má každý z nás chuť si postěžovat. Ať už si stěžujeme na počasí, práci, politiku nebo na partnera . Člověku se potom trošku uleví, stačí k tomu slova pochopení, či útěchy. Nevidím na tom nic špatného, pokud se nejedná o komunikační pravidlo, které začně obtěžovat. Potom už je k zamýšlení, jestli si některé věci nenechat pro sebe. Čím jsem starší, učím se přílišné černé vyvarovat a radovat se i z úplných maličkostí, jako třeba aktuálně ze šoupání nohou v listí. A občas to jde těžce, protože jsem docela pesimista, hlavně s blízkými. Nespočítám, kolikrát za život jsem slyšela, že nemám vidět všechno tak černě! Pesimisté totiž podle mě nepatří zrovna k nejoblíbenějším společníkům, každý má svých starostí dost a nechce poslouchat příliš těch cizích. Jak proto bojovat se svým vnitřním pesimistou, když ho chceme umírnit? Moje rady: Je důležité si uvědomit, že jsou věci, které změnit můžeme a se kterými nenaděláme nic. Tak třeba počasí, to se v daný den těžko kompletně zm...

V posledních dnech to odevšad smrká, kýchá a kašle. Pobyt venku se změnil na další pokračování reality show, Kdo přežije, tentokrát v MHD a uspět je těžké. Během několikaminutové jízdy je zatím zdravý jedinec vystaven těm nemocným, které ženou za povinnostmi nejrůznější důvody. O tom, jestli je to správné, ať si každý rozhodne sám. Infekční bacil podporovaný současným počasím kosí jednoho za druhým. Imunitní systémy dostávají zabrat. Poslední obětí se stal můj přítel, který už mohutně smrká taky.  A mužská rýmička, to je stará známá věc.  Já se zatím držím díky kombinaci citrón+zázvor+lichořeřišnice+grep (ne všechno najednou), ale všeho do času. Nicméně, výjimečně bych nic chytnout nemusela! A co vy? Už zdraví, nebo nemocní?

Dneska jsem se zapojila do akce v rámci celostátního Týdnu knihoven a moje pomoc spočívala v pasování prvňáčků na čtenáře. Jelikož jsem do knihovny dorazila dříve než prvňácci, stihla jsem si popovídat s moc milými knihovnicemi a prozkoumat police dětského oddělení. Dovolte mi malou agitku: Knihovna = nuda a šeď? To už dávno neplatí! V knihovnách, alespoň těch velkých, to žije celý rok! Navíc je tento týden plný knihovnických akcí napříč celou republikou, proto doporučuju pohledat, co nabízí zrovna vaše knihovna 🙂 Můžou to být třeba koncerty, workshopy, přednášky… Tak proč toho nevyužít. Že je fajn do knihovny chodit celý rok zmiňovat nemusím, chodím tam každý měsíc, peněženka mi děkuje a mám neustálý přísun knižních novinek 🙂 Ještě než jsem se dneska převlékla za princeznu, zaujala mě spousta knížek , namátkou V bříšku s moc krásnýma ilustracema, Holka mimo rytmus nebo Ohrožená zvířata aneb Jak jim můžeme pomoci a  potěšilo mě, že hodně z knížek, které jsem dříve ...