Glitter Shard

Včera mi bylo 23 let. Dneškem se pro mě nezměnilo vůbec nic, až na to, že už si “nemůžu” zpívat 22 , teď je pro mě 23 (ne, že bych se chystala držet textu). Co budu dělat v příštích dvou víkendech? Oslavovat! Na depky ze stáří, zásnub, svateb a miminek okolo, času dost!* *Berte to s nadsázkou Zajímá vás, co jsem zatím dostala? Myslím si, že je pro mě těžké koupit dárek? Chystám nějakou oslavu pro kamarády? Přečtěte si to. Minulý víkend u nás byla jedna z mých nejlepších kamarádek se svým přítelem a stala se tak první osobou, která mi pogratulovala dopředu. Dostala jsem krásné notýsky, šátek a kytičkové náušnice. Je táák heboučký a s mým oblíbeným kytičkovým vzorem! Ještě jednou děkuju <3 To, že tato kamarádka několikrát ročně podniká dlouhou cestu za mnou, považuju taktéž za dárek a moc si toho vážím. Obecně se ale nepovažuju za člověka, kterého je těžké obdarovat. Jako malá jsem nejvíce dostávala knížky na přání, teď mě blízcí obdarovávají vstupenkama na akce a věcma...

Články na toto téma znáte i z jiných blogů, akorát pod jinými názvy. Občas bych chtěla napsat, co mě zaujalo nebo překvapilo jak venku v reálném světě, tak na internetu. Bude se jednat o knížky, které v daném období přečtu, poznatky z ulice, videa a taky třeba o něco úplně jiného. S podzimem potom přichází chřipky, rýmy, teplé čaje a chlupaté svetry, tak vám třeba knižní tipy přijdou vhod 🙂 Poznatky z ulice Ledvinky přes rameno: Já vím, je to už starší trend, ale pořád neutichá. Když jsem byla malá, ledvinku okolo pasu jsem zásadně odmítala nosit. Nicméně proti gustu… Recyklovatelné sáčky v Globusu: Globus je obchod, kde nakupujeme s přítelem nejpravidelněji a potěšilo mě, že kromě igelitových sáčků zavedli alternativu ve formě sáčku na více použití za poplatek tuším, že 10 Kč. Papírové tašky: Pořád mi vrtalo hlavou, jak to, že lidi v 7 ráno nesou papírovou tašku z obchodu, když většina je ještě zavřená. Potom mi došlo, že se jedná nejspíše o ...

Na novou knihu Austina Kleona jsem se těšila už od května. V yšla u nás o něco později než v USA , ale konečně je tady! Musela obohatit domácí knihovničku. Jsem z ní nadšená, stejně jako z Kraď jako umělec nebo Ukaž, co děláš (pokud jste nečetli, vřele doporučuju), přestože není tolik o umění jako takovém, spíše o procesu tvorby . Z bodu A do bodu B je totiž daleko, cesta je krkolomná a ani David nebyl vytvořený za den. A když se dokončí? Je nutné poračovat.  Austin Kleon letos sepsal 10 odzkoušených pravidel, kterými se při procesu tvorby řídí a která se můžou stát i životní cestou. Jako jsme u něj zvyklí, pravidla jsou to stručná, jasná, výstižná a pro mě třeba dost inspirující. Za třešničku na dortu považuju autorovy kresby a citáty slavných osobností. Ostatně jako vždycky 🙂 Myslím si, že se kniha povedla a určitě se k ní budu mnohokrát vracet. Není důležité ji brát doslova, Austin nabádá, aby si každý vybral “to svoje” a zbytek zahodil.

Dneska mám špatný den, jakože fakt špatný. Nejradši bych se zachumlala do postele, sjížděla seriály a nevylezla. Kdyby to šlo, pro dnešek zvolím neviditelný plášť Harryho Pottera, protože by se mi obzvlášť hodil. Je to jeden z těch dnů, které byste nejradši prospali a další ráno začali hezky nanovo. No a protože chmury souvisí často se strachy, ráno na mě vyskočilo tohle: Zdroj: Instagram Ester Starling Tak schválně, zkuste naplnit skleničky podle sebe, já jsem pár svých strachů našla. Zpátky k dnešnímu dni: Musela jsem začít fungovat, přestože peřinový bunkr by se mi zamlouval víc. Nejdříve sedm hodin ve škole, potom kontrola u doktora, vyzvednutí knížky a nákup. Nic co by mi náladu zlepšilo. Ale když si vzpomenu, že zítra přijede jedna z nejlepších kamarádek k nám domů a před chvíli jsem mluvila s další nejlepší kamarádkou přes Messenger, je mi o malinko líp. A den mi zlepšily i další dvě věci: Vřelé objetí a nová knížka Austina Kleona Jeď dál, kterou jsem si dneska vyzvedla v knihku...

Každý týden projíždím seznam knižních novinek a když mě některé dílo zaujme, připíšu si ho na později. Tímto způsobem jsem se dostala ke knize Zrdcadlo, Zrdcadlo , kdy mě zaujala spojitost s modelkou Carou Delevingne, spoluautorkou této young adultovky.  První se podívejme na obálku, která je podle mého názoru graficky přitažlivá a marketingově geniální , ovšem možná nespravedlivá k druhé autorce Coleman. Unejte sami: Teď už k ději: Přelouskat 352 stran mi trvalo týden. Myslím si však, že se jedná o zdařilou prvotinu, u které mě malinko zklamal hlavně konec, zasloužil si podle mého názoru větší autorské úsilí. Nicméně příběh jako celek je fajn, plný temné atmosféry a náhledu do světa puberťáků. Leo, Rose, Naomi a Zrzi spolu tráví spoustu času, ať už po škole nebo ve společné kapele. Mají pocit, že se výborně znají, tedy až do chvíle, kdy Naomi záhadně zmizí a nic nenasvědčuje tomu, že tak zvolila dobrovolně. Ale co když nikoho neznáme dokonale? Parta postupně začne rozkrývat zapek...

Hennou se barvím přibližně rok a půl, od doby, kdy se odstěhovala moje kadeřnice a já si řekla, že bych se mohla zkusit nabarvit sama. Pokud vás tato alternativa láká, nejdříve ze všeho doporučím video od Ester, které zahrnuje nejdůležitější info. Dodíváno? Super, jdeme na několik tipů, které můžu předat dál: Výběr henny: V dnešní době existuje na trhu této rostlinné barvy nepřeberné množství, seženete ji i v drogerii, ovšem ta drogerková se mi moc neosvědčila. Nejčastěji si z toho důvodu nakupuju v Bioo.cz (nesponzorováno) a volím buď značku Cosmetikabio barva mahagonová nebo Hennu egypskou Lamda Five Fives 200 g. Ta mi vydrží na 2-3 použití. Kamarádka, původně plavá blondýna, se barví první značkou a její vlasy jsou po nabarvení dost červené, proto nezapomeňte na to, že výsledná barva se bude odvíjet od vašich původních vlasů, jak zmiňuje i Ester. Moje původní barva je špinavě blond, proto mám po nabarvení vlasy do červenooranžova. * V Bioo.cz jinak nakupuju...

Čím dál častěji si všímám toho, jak jsou mobily každodenní a neustálou součástí našich životů . Možná, že si bez nich už svoje bytí nedokážeme představit, protože v mnohém nám ho velice zjednodušily. Jenomže stejně jako oheň, i mobil je dobrý sluha, ale zlý pán. Lidé s ním chodí na záchod, sledují ho, když přecházejí přechod, malé děti se mobilu dožadují ve vlaku, aby jim cesta utekla rychleji, a maminky drží v jedné ruce kočár a v druhé mobil, zatímco mají dítě v kočáru. A reálný život zatím plyne.. . (Mimochodem, děsí mě, kolik dětí vídám s mobily v ruce ještě v předškolním věku. Není to podle mě správné, přestože chápu, že výchova je náročná a pro rodiče je použití mobilů k zabavení potomků jednoduché řešení. Nemoralizuju, netuším, jaká jednou budu matka, jen vyjadřuju svůj názor.) Když zvednete hlavu v Uherském Hradišti na náměstí. Je otázkou proč tomu tak je. Máme snad pocit, že s mobilem (a sociálními sítěmi v něm) nikdy nejsme sami? Bojíme se ticha, a proto neustále pouslouchám...

Jsem ve druháku na třetím stupni vzdělávání. Nový semestr přinesl několik novinek: Tak třeba více času ve škole, nové předměty, nové učitele, ale taky povinné praxe. Na ty jsem dost zvědavá, protože se poprvé dostanu do terénu a možná mi spadnou růžové brýle. Uvidím. Předběžně už vím, kde chci praxi absolvovat, tak doufám, že to vyjde. Ze všech předmětů, které máme, mě prozatím nejvíce baví dětská literatura a taky vývoj knihoven. Přicházím na chuť i ne příliš oblíbené němčině, jelikož se nám vyměnila vyučující a poprvé vidím, že někdo učí fakt s láskou. Pro představu, naše učitelka učí “na Broňu” a chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Na druhou stranu do předmětů, které nebudou patřit k oblíbeným, bych zařadila jednoznačně archivnictví. Moc mě to nebaví, ale zase díky studiu historie trošku vím, o čem je řeč (a pak, že mi to k ničemu nebylo). Jinak je tento rok pro nás budoucí knihovníky hodně praktický , zaměřený na oborové předmě...

Je spousta témat, která dokážou rozčílit. Politika, náboženství, ale i seriálový vkus do této skupiny určitě patří. Přesto i letos stejně jako minulý rok zhodnotím seriály, které jsem doteď viděla. Letošní momentální číslo je 12, až se tomu nechce věřit. A to ještě není konec roku! Bude řeč o nových sériích populárních seriálů, pár novinkách, ale i o kultovkách. Kdo u mě vyhrál, a kdo projel na celé čáře? A shodneme se vůbec na společném názoru? Ostré předměty: Nejdříve jsem četla knížku, potom viděla seriál. Příběh se točí okolo vraždy dvou malých holek , podivínské rodiny, ospalého městečka Wind Gap a novinářky s duševními problémy, potýkající se s alkoholismem. Knížku i seriál můžu doporučit. Seriál má skvělou kameru a působivou atmosféru. Siren: Pro mě docela zklamání, žádný díl jsem nedokoukala bez přetáčení. Přitom potenciál to mělo velký. Rozzlobené, hladové a zoufalé mořské panny bránící svůj domov, mě ale bohužel vůbec nenadchly. Nedoporučuju. You: Z to...

O tom, že s Baxi budu chodit na veterinu bylo rozhodnuto ještě předtím, než jsem si ji pořídila. Je to můj první králík a nerada bych něco zanedbala. Když jsem hledala veterinu, kam budeme chodit, důležité pro mě byly tři body: dostupnost, hodnocení a cena. Přesně si už nevybavím, co mě navedlo k Jekl a Hauptman v Brně , nicméně nikde jinde jsme s Baxi nebyli. Dokud se nepřestěhujeme, tak jedině tam. Baxi u nich absolvovala bezpočet stříhání drápků, pár vyšetření, kontrol a taky nedávnou kastraci. Páni doktoři i paní doktorka vždycky ochotně a vlídně poradili a odvedli svou práci na jedničku. Moc oceňuju jejich přístup ke zvířatům, lidští doktoři by se tu mohli učit. Co se mi taky moc líbí, je možnost objednávat se online a krátké čekací doby. Navíc některé dny ordinují i odpoledne. Asistence sestřiček (říká se jim tak?) u vyšetření je podle mě taky velkým plus. Zkrátka, jsme tu moc spokojení, přestože za péči si zaplatíme. Ale nemám s čím srovnávat, takže nevím jestli si příplatíte v...