Glitter Shard

Ve chvíli, kdy otevíráte tento článek už skoro pracuju. Zatím nevím jaké to letos bude, píšu ještě hezky doma, ale doufám, že srpen přinese pěkné chvíle s kamarády a sympatické návštěvníky. Dnešní článek bude zase jednou povídací, ty čtete docela rádi. O tom, jak se mi změnily letní plány, co jsem od začátku června zatím stihla a zmíním i jeden totálně zmatený týden, kdy jsem byla fakt mimo. Tak pojďte číst 🙂 Na začátku června bylo léto zahalené mlhou . Pro někoho normálka, pro mě ne moc příznivý stav, plánování je součást mého života. Začalo to tedy už v zimě, kdy jsem se vzdala provázení na mém oblíbeném objektu, a tím mi vlastně vypadla část letního programu. Jo, pracuju převážně v létě 🙂 Co teď s volným časem? Krachla mi jiná brigáda , a tak jsem se viděla hlavně doma, v obležení knih. Nakonec to dopadlo trošku jinak, přestože na knížky došlo. Nejdříve přijela ségra, pak kamarádky, opět kamarádka, byli jsme s přítelem na wellness, potom 3 dny na Slovensku, pa...

Pokud sledujete ČT nebo jste aktivní v twitterové komunitě, jméno Jakub Szántó vám nejspíše nebude cizí. Jestli vůbec netušíte kdo to je, jedná se o válečného reportéra a zpravodaje ČT (nejen) na Blízkém východě. Ve své prvotině autor vtáhne čtenáře Za oponu války a poukáže na své blízkovýchodní zkušenosti (nechci psát zážitky) z terénu, které následně zprostředkovává se svým parťákem českým divákům prostřednictvím televizních zpráv. Kniha nemá jednolitý příběh, jedná se spíše o epizodní zkušenosti z různých koutů (nejen) Blízkého východu kam se autor často vrací, protože konflikty neutichají. Ve své práci se setkává s hrůzami, které válka přináší a snaží se je přiblížit pohodlnému divákovi doma u televize. Nechybí mrazivé a nebezpečné momenty, ale ani humor a dojemné příběhy. Komu bych dílo doporučila? Nejspíše každému, kdo má zájem dozvědět se více informací o tomto koutu světa, pochopit souvislosti. Mělo by to být povinné čtení pro všechny, kteří žijí povrchně a mají pocit, že se...

Znáte Kindervajíčka? Nejspíše jo, kdo by je neznal. Kromě dobré čokolády v sobě skrývají i překvapení ve formě hračky. Čím je hračka tvrdší (žádné puzzle), tím pro mé malé já lépe. S “kinder” hračkama si vyhraju hodiny , stejně jako s plastovými zvířátky, která se prodávají do dnešní doby. Nemyslím potom ty drahé “plastiky”, ale igelitový sáček s plastovými zvířátky za cca 150 Kč na začátku 21. století. Co přesně s nimi dělám? Migruju! Stavím je do nekonečných front a jednotlivá zvířátka posunuju po koberci celé hodiny. Moje nejoblíbenější zábavka! Když zrovna nemigruju, vyučuju plyšáky. Někdy v mých sedmi letech vzniká nejspíše oblíbená rodinná představa, která mi do dnešní doby podsouvá dráhu učitelky. Jsem z učitelské rodiny, a tak už v pubertě tuto kariéru zamítám děkuju, nechci. Přestože by mě možná bavila. Když seš brutálně unavený, ale máš jedinečnou příležitost vyfotit se ve “vajíčku”. Žižkovská věž, den po koncert...

Samá prohlídka hradu a zámku? Co takhle alternativa ve formě ZOO? Po třech letech se mi naskytla příležitost podívat se do ZOO v Brně a určitě nelituju. Musím říct, že jsem příjemně překvapená. Za relativně krátkou dobu tady proběhl velký kus práce kde platí “přijít si na svý prachy”, alespoň za studentský vstup (na jiné vstupné jsem se nedívala). Tak proč toho nevyužít? Kamarádka se tu ocitla poprvé a byla nadšená! Moje očekávání, že tu strávíme maximálně 2 hodiny vzalo za své už na začátku, protože pobíhala mezi jednotlivými výběhy a užívala si pohled na každé jedno zvíře. Díky zajímavým informacím o nich rozšíříte svoje znalosti. Zastavovaly jsme se opravdu všude, takže z 2 hodin se nakonec vyklubaly 4 . Vůbec to ale nevadilo, protože ZOO přináší pestrou škálu zvířat, občerstvení i suvenýrů. Až budete potřebovat pauzu, děti se vyblbnou na hřišti nebo při jízdě na poníkovi, dospělí vypijou kávu při pohledu na výběhy a spokojenost proběhne na všech stranách. Občerstvení ...

Poslední dny mi na blogu docela stagnuje návštěvnost. Nikdy jsem se za čísly příliš nehonila, ale nedávné články mají neuvěřitelně málo zhlédnutí , a protože to je jediná statistika, kterou na blogu vedu a vlastně netuším, kolik vás tu za den přijde, říkám si, že je tu docela pusto a prázdno, kde jste kdo? Může za to léto? Nebo nemáte k článkům co říct? Ještě jste si nezvykli na přejmenování blogu? Otázky, samé otázky. Už měsíc a něco si říkám, že bych mohla blog více propagovat , ale nejsem přílišný fanoušek sociálních sítí a vím, že by mě nebavilo jednotlivé sociální sítě spravovat, na druhou stranu by blog možná byl více vidět. Jenže, docela mě děsí, když čtu u úspěšnějších blogerů kolik času stráví právě propagací. Jsem z toho na vážkách. Co jsem se tak dívala, nejvíce vás zajímají moje kontroverzní články, články ze života a sem tam nějaký cestovatelský tip. Klidně mi ale můžete napsat, které články tady nejradši čtete 🙂 Možná si z toho něco vezmu 🙂 Ještě chci dodat, že od doby...

V průběhu června jsem se naprosto spontánně rozhodla, že se přihlásím na intenzivní letní anglický kurz, který pořádá jedna jazykovka. Dnes mám za sebou polovinu kurzu a v článku bych vám ráda popsala, jaké to tam je 🙂 Hned na úvod můžu říct, že 26 hodin angličtiny v 5 dnech mi dává pořádně zabrat a třetí den pociťuju malinkou krizi, přesto to nevzdám. Naše studijní skupina se skládá z 10 lidí v rozmezí 18 – 60 let , každý z nás je na tom s angličtinou jinak, obecně je ale kurz určený středně pokročilým. Běhěm pěti hodin vúky se na nás vystřídají tři lektoři, někteří z nich jsou rodilí mluvčí. Střídání lektorů se mi zdá fajn, protože slyšíme pokaždé jinou výslovnost. Hodně pracujeme ve dvojici , což mě moc nepotěšilo, ale dává to smysl, protože jak jinak pracovat s deseti lidmi. Učíme se i trošku gramatiky, v globálu ale hodně mluvíme, převážně v té dvojici, něco malinko i do éteru. Výuka je doplněná i o poslech a hraní her, to mě baví. Od tohoto týdne neočekávám žádné zázraky, ...

Poslední dobou navštěvuju naše kulturní památky opravdu poctivě 🙂 Než začnu pracovat, chci toho ještě vidět co nejvíce, a tak jsme tentokrát vyrazily s kamarádkou na zámek do Lysic , kam se z Brna dostanete pohodlně autobusem za cca půl hodinu, což mi přijde fajn. O lysickém zámku jsem už párkrát slyšela, ale konečně na něj přišel čas. Rozhodně ho doporučím k návštěvě, jelikož mi přijde docela neznámý, přitom je tak krásný! Hlavně ta zahrada s pergolou! Interiérově je taktéž velmi příjemný, přestože se částečně jedná o svoz, jako u mnoha našich jiných památek. V zámeckých prostorách potom nejspíše stejně jako já zatoužíte bydlet… Je opravdu důsledně architektonicky promyšlený. Vybraly jsme si oba dva dostupné zámecké okruhy a můžu vám více doporučít Reprezentační prostory na cca 50 minut, kde uvidíte kapli, knihovnu, nebo například moc zajímavou zbrojnici. Privátní a hostinské pokoje “hotelu Lysice” bych volila jako doplňkový okruh. Velké plus zámku vidím v krásný...

Nečekané výlety nemám ráda, jsem plánovací typ. Přesto jsme s kamarádkou minulou sobotu udělaly výjimku a naprosto spontánně vyrazily směr Praha a dál na Křivoklát . Šílený nápad? Tak trošku. Dohromady jsme na cestě byly 6, 5 hodiny, večer to bylo znát, ale stálo to za to! Na Křivoklát jsme jely vlakem přes Beroun z Prahy hl. n. , což je asi hodinu a půl s přestupem. Vlak projížděl krásným povodím Berounky a mě překvapilo kolik se plavilo vodáků. Ahóoj! Z křivoklátského nádraží vede k hradu cesta do kopce (“nečekaně”), ale není to nic hrozného. Jet na Křivoklát se ukázalo jako nápad mnohých jiných turistů, hradní pokladna doslova přetékala, ten den se totiž konaly ukázky šermířství, sokolnictví a tančení s hadem. No a když k tomu přidáte prázdniny a sobotu… Oko nám padlo na okruh Celým hradem , čekaly jsme na něj asi hodinu, do té doby proběhla návštěva čistých toalet a hradní kavárny. Celý hrad doporučuju fyzicky zdatnějším (100 minut, hodně schodů), nedoporučuju...

V sobotu 7. 7. 2019 jsem i já patřila k zástupu návštěvníků koncertu Eda Sheerana na který jsem vyrazila v doprovodu kamarádek. Tři z nás na Edovi byly podruhé , měly jsme s čím srovnávat , ale ani tentokrát nás zrzavý zpěvák nezklamal a koncet jsme si užily. Je to prostě génius , jak řekla moje kamarádka Marťa. Nevím kolika zpěvákům stačí džíny, tričko, kytara a stage s grafikou, Ed prostě umí a oslovuje davy! Na koncert jsme se dopravily autobusem a musím napsat, že to byla dobrá volba, protože hlavně po skončení nastal totální zmatek (takto nějak si předtavuju apokalypsu) a davy proudily všemi směry, cesta necesta. Jet metrem, nevím v kolik bychom dojely. Domů jsme dorazily přesně o půlnoci. K samotnému koncertu: Letošními předskokany se stali Zara Larsson (Lush life) a James Bay (Hold back the river). I když zpívali dobře, Anne- Marie a Jamie Lawson se mi loni líbili více. Ed proti loňsku zůstal stejně dobrý, obdivuju jeho skromnost a upřímnou radost z fanoušků. Nepřipadal mi ...

Po delší době jsem pro vás do rubriky vybrala knižní tip, tentokrát na téma cestování a motivace. V dnešním článku přiblížím knihu české autorky, Moniky Benešové, která se vydala na Pacifickou hřebenovku a úspěšně ji jako jedna z mála dokončila. Je to příběh plný odhodlání, motivace, zkoušek a boje sám se sebou, PCT je totiž jedna z nejnáročnějších hikerských tras vůbec . Cestu Monice značně komplikoval zdravotní stav, nakonec ale zvítězilo odhodlání trasu dokončit. V knize probere samotné důvody, proč se na trail vydala, dodá tipy na sbalení si pro budoucí hikery, a upřímně a čtivě popíše svou cestu, spolu s místy kde se zastavit. Moje Pacifická hřebenovka je vlastně něco mezi cestovatelskou příručkou a deníčkem, četla se mi v podstatě sama. Pokud nad PCT uvažujete, nebo jen rádi čtete podobné knihy, určitě doporučuju 🙂 V poslední době jich i u nás v Česku, třeba konkrétně o PCT, pár vyšlo. Nádhled jsem vytvořila v Canva.com.

Léto už je v plném proudu a spousta z nás má teď na čtení trochu více času. Já osobně se snažím číst celý rok , zatím jsem přečetla 42 knih od začátku ledna, ale věřím, že někdo se ke knize dostane hlavně o dovolené. A protože je občas těžké vybrat si ze široké nabídky, přináším vám tipy na mnou osvědčené a oblíbené knihy , vhodné třeba právě na tu dovolenou 🙂 Klidně mi napište vaše tipy, budu ráda! Deníček moderního fotra 1, 2, 3 – Deníček moderního fotra z pera Dominika Landsmana je pohodová oddychovka, alespoň pro nás čtenáře. Dominik si na mateřské dovolené neodpočine ani trošku, jelikož malý Čeněk mu dává pořádně zabrat. Sbírka společných zážitků z prostředí výchovy dítěte je hlavním tématem knihy. Pokud už Deníčky máte přečtené, doporučuju třeba Dovolenou s moderním fotrem . Já se u každé Dominikovy knihy skvěle bavím. Cokoli od Báry Šťastné –  Další skvělá oddychovka je určitě cokoli od Barbory Šťastné, například se Šťastnou knihou nebo s Jak jsem seb...

V naší rodině se dlouho traduje historka, kterak jedna z mých babiček pečlivě vybírající dva stejné kolíčky, věšela prádlo. Nikdy to nemohlo být jinak, i dvě stejné ponožky musely být vedle sebe. Zahradu má totiž do cesty, a co by na to řekli sousedi! Mimochodem, dělá to doteď a celý život se na sousedské mínění ohlíží. Ohlíží se na to, co by se mohli domnívat cizí lidi, ať už se jedná o věšení prádla nebo o výběr talířů pro návštěvu. Pro dnešní článek je tato informovace v podstatě nedůležitá, ale chtěla jsem tím ukázat, že spousta lidí věčně řeší, co by tomu řekli druzí. A mnohdy jim to zásadně zasahuje do života. Stačí jedna domněnka neznámého člověka, jediný úsudek v cizích očích a pochyby o vlastním já se můžou dostavit. Jsem divný já nebo oni? Proč nemůžu být “normální”? Jako dítě jsem si několikrát vyslechla, “co by na to řekli lidi”, a tak jsem v jednu dobu začala dělat stejné věci jako ostatní, hlavně se neodlišovat . Zbytečně nevyčnívat . V záplavě s...