Glitter Shard

Minimalismus je krásné slovo plné optimismu, jednoduchosti, pořádku a jednodožců hrajících si v trávě k tomu. Změnit slovo v činy je ale mnohem složitější a to, že nejste minimalistou ani náhodou se projeví v těch nejhorších chvílích jako je třeba při  hledání věci v kupě dalších věcí, když spěcháte nebo při stěhování. Poprvé jsem si uvědomila kolik toho mám  při stěhování od rodičů . Do té doby jsem skrytě ignorovala praskající skříně, plyšáky okupující křeslo i postel (pracholapky). Ono se to nezdá, ale člověk  toho okolo sebe nahromadí hodně.Pak ale přišel Den D zvaný stěhování,  které obsahovalo zbavení se nepotřebného, jinak bychom se narozdíl od těch věcí nevešli s přítelem do nového bytu*. *skok v ději Při vybalení desátého pytle bylo něco špatně. Věci vůbec neubyly, takže jsem při tom třízení musela podvádět! Tentokrát jsem si řekla, že na sebe budu přísná a všechno co jsem nepoužívala, či nenosila už pěkně dlouho, letělo pryč. Teda jako ono to neletělo, neberte to doslova, al...

Seriály mám mnohem radši než filmy a to hlavně z časových důvodů , kdy seriál trvá kratší dobu než film, což je pro mě dobře, protože filmy delší než hodinu a půl zvládám jen výjimečně. Považuju se docela za seriálového maniaka , ale nedávno jsem zjistila, že existují maniaci mnohem větší, takže se můžu se svým zkouknutým počtem jít tak akorát zahrabat. Ten počet seriálů o kterých bude řeč a které jsem letos viděla je 8, některé z nich mám ještě nedokoukané. Protože “winter is coming”, tak se vám možná budou seriálové tipy hodit. Jestli máte rádi seriály, tak dnešní článek je právě pro vás, můžeme pak v komentářích rozjet diskuzi. Příběh služebnice  mě dlouhou dobu obcházel, každý o něm ale mluvil, a tak jsem se musela taky podívat. Děj se odehrává v budoucnosti v místech, kde kdysi bývaly Spojené státy, a v mnohém připomíná Orwellovo 1984. Giliád je všechno, jen ne hezká a spokojená země. Společnost hlásá návrat k tradičním hodnotám a aby jich bylo dosaženo, využívá pro to...

Na tomto světě jsem už přes dvacet let a přesto jsem zažila obojí, jak zadupávání sebevědomí, tak podkopávání kreativity, či rozvoje určité činnosti. Čato se tak dělo na půdě školní, či v zájmových kroužcích, což není dobře. Přesto bych tímto článkem nechtěla a nemám v úmyslu útočit na učitele , jen poukázat na to, jak jejich přístup k žákům může a nemusí ovlivnit budoucí život. Můj to nakonec příliš neovlivnilo, ale svým způsobem to do něj zasáhlo. Ano, bude to dlouhé, s tím jak článek nabírá “views” tu ještě sem tam něco dopisuju, aby byl pochopen správně. Když jsem chodila před lety do ZUŠKY na výtvarku, z mojí oblíbené činnosti se rázem stala činnost nenáviděná , protože se zadalo téma (to je v pohodě), technika (taky v pohodě), ale potom paní učitelka chodila po třídě a  každému říkala, kde to má umazat, spravit, překreslit, až můj návrh kompletně přeměnila na návrh svůj , a protože moje protesty, že já to tak ale chci, přestože jsem její rady vstřebala, vyzněly doprázd...

Po dvou letech spatřila světlo světa nová aristokratka a já jsem si ji musela hned koupit. Knihu jsem přečetla za den, jaké jsou moje bezprostřední dojmy? Po rozpačitém třetím díle s názvem Aristokratka na koni  jsem nevěděla co čekat. Aristokratka se třetím dílem ztratila kouzlo a dost ze svého vtipu, takže od nové knihy jsem nic moc nečekala. Nicméně, panu Bočkovi pauza prospěla a čtvrtá kniha je velkým návratem ke kořenům, tedy ke knize první s názvem Poslední aristokratka. Čtvrtý díl nese název Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka  a poprvé se děj v knize liší, jelikož se netočí primárně okolo hlavních postav, ale okolo zlodějské vlny, která se díky muflonům na zámku strhla. Do událostí zasáhnou zásnuby, náhody, typický chaos, ale i tragická smrt princezny Diany, která s dějem pořádně zatřese. Nechybí žádná z oblíbených postav a nouze nebude ani o “mufloní” historky. Po relativně dlouhé době jsem se u příhod aristokratky zasmála opět nahlas a hlásím velký a...

Číst nemusíte jen romány, youngadultovky či povinnou četbu. Dnešní knižní trh nabízí i něco jiného a sice “snadné oddechovky”, které jsou kreativní, zábavné, čtivé, poučné a ze života. No a protože vám chci nějaké čtení doporučit, jdeme na to! K první oddechovce jsem se dostala skrze video Ester Starling  kde si pochvalovala Ukaž, co děláš a Kraď jako umělec . Takto jsem poznala  Austina Kleona  a zjistila, že je to výborný kreslíř, skvělý spisovatel a zajímavá osobnost a že knížky o kreativitě, procesu tvoření a propagaci nemusí být dlouhé jak čtrnáct dní a k uzívání. Jeho myšlenky+grafická podoba knihy mě nadchly stejně jako tvrzení, že umění vlastně nemusí být tak nedosažitelné jak se zdá a knížky trvale zakotvily v domácí knihovně a kde můžu, tak je doporučuju dál. Koho by napadlo, že proslavit se je možné skrze novinovou poezii tvořenou náhodně? *Mimochodem, v dubnu 2019 vydá Austin novou knihu, jupí! Druhý kousek k představení je Cestou fak* it (malá kniha, velká mou...

Otázka čím chci být až vyrostu nepatří zrovna k mým oblíbeným a protože na nikoho už nezabere odpověď, že princeznou je načase se pořádně zamyslet a začít alespoň tušit, kam se po škole upíchnu. Z toho důvodu jsem drasticky zasáhla do svojí studijní “kariéry” a změnila studium historie na obor knihovnictví a informační služby , protože v této oblasti se už odmala vidím tak nějak více. Mohlo to přijít dříve, ale už nenadělám nic, a tak jsem se ze dne na den vypařila z dosavadní školy, abych o pár týdnů později nastoupila na dosud neprobádanou půdu nového oboru ke kterému mám dá se říci citový vztah, protože knížky to je moje, ačkoli to může znít jako otřepané klišé. Knihovna je pak místo, které má dvě NEJ, jsem tam nejčastěji a nejpravidelněji. Momentálně jsem na škole chvíli, ale i tak mám z ní,dá se říci  samé pozitivní pocity . Samozřejmě i tady jsou předměty, které mi zrovna nesedí, jako počítače, ale beru to jako nutné zlo se kterým se v praktickém i pracovním životě set...

Od posledního článku uběhlo už několik dní až mě samotnou překvapilo kolik a od té doby zeje blog “prázdnotou”, takže je načase to změnit 🙂 Tak teda, dnešním přečtením článku zachytíte některé moje životní střípky na vlnách podzimu a přiblížím vám, jak prožívám momentální dny. První horkou novinkou je, že jsem změnila školu a teď vstřebávám nové studium a doháním učivo. Historička ze mě nebude, vydala jsem se na dráhu knihovnického a informačního pracovníka k tomu jsem měla odjakživa tak nějak blíž, takže doufám, že tentokrát školu dodělám. Můj příspěvek do #inktober. Co teď tvoří náplň mých dnů? Je to hlavně škola, pak přijdu domů, postarám se o domácnost (ale jsem vděčná za dělbu práce s přítelem), dodělávám věci do školy, hodně se setkávám s kamarády, plánuju (třeba koncert Eda Sheerana v Praze, divadelní představení, Ziburovu přednášku…), kreslím poprvé v Inkotober, sleduju seriály (a vyčítám si kolik jsem jich už viděla, momentálně mám rozkoukané AHS 8, Narcos ...