Glitter Shard

Kdo vlastně jsem? Těžká otázka, ale spousta možných odpovědí. Minulý týden jsem oslavila narozeniny a tak mě napadlo sepsat 22 faktů o mně, které možná ještě (ne)víte: Čím jsem starší, rozumím si s menším počtem lidí a nesnažím se to změnit. Mám jen pár skutečných kamarádů za které bych dala ruku do ohně. Moje nejstarší kamarádství trvá 11 let a kousek. Mezi kamarády jsem známá jako “mamka” a “těžká řešitelka”. Proč? Protože se o ně starám s mateřskou láskou a příliš věci řeším, což je můj velký problém. Vystřídala jsem několik základek a šestkrát se stěhovala. Mám ráda věci ve stylu mořských pannen, jednorožců, plameňáků a sov. Považuju se za kreativní duši, ale mám velký problém svoje kreativní nápady zrealizovat. Moje dětská sbírka obsahovala několik předmětů s Hello Kitty , zahrnovalo to i vymytý kelímek od jogurtu. 9.Zajímám se o moderní dějiny a málem ze mě mohla být historička. 10. Titanic je nejen můj oblíbený film, ale i předmět dlouhodobého zájmu, kdy ...

…. alespoň tak mi to říká spousta lidí a je fakt, že kdo mě zná “na první dobrou” nejspíše tak působím, ale nemyslete si, i já mám chvíle jako vystřižené z instagramových klišé, plné huňatých svetrů, horkého čaje, tklivých písní a postele ve které se schovám před světem. Někdy totiž pozitivní vyzařování stojí velké úsilí a je potřeba dobít baterky abych pak mohla zase svítit. Prý ze mě vyzařuje pozitivní energie, přesto ji musím umět zase dobít. Abych vyzařovala pozitivně, musela jsem pochopit jednu věc a sice, že je potřeba jít dál a nevzpomínat na to špatné co nás potkalo a přestat “tahat s sebou mrtvoly” jak říká Jaroslav Dušek. Protože kdo k nim chce pořád čichat, popřípadě hodnotit kdo má mrtvolu smrdutější? Přesto, občas neodolám. A tak, i když mám svoje 13. komnaty, klíč k nim půjčím jen někomu  a toho někoho musím dobře znát. Čím jsem starší, tím jsem pak podezřívavější a jen tak si k sobě někoho nepustím, přestože “small talk” zvládn...

Čím jsem starší, tím si rozumím s méně lidmi. To je v předden mých narozenin holý fakt a v poslední době si začínám všímat, že mě často obklopují starší lidé (60+), kteří se diví, že se s nimi vůbec bavím a já tomu nerozumím. To vám bylo takhle: Na pláži jsme se daly do řeči se dvěma staršíma Češkama. Na tom by nebylo nic nového ani zajímavého, mohly jsme jen probrat dovolenkovou situaci a pak se rozloučit, ale místo toho jsme dvě hodiny prokecaly o všem  možném až jsme skoro zapomněly, že se nacházíme v Řecku. Přišlo mi, že se známé několik let a věkový rozdíl se rozplynul. „Holky, my nejsme zvyklé, že se s námi baví mladí lidi, to se dlouho nestalo!” vykládaly nám a my na ně nechápavě hleděly stylem, proč bychom  se jako nemohly bavit, vždyť je to přirozené a normální a třeba já celý život žiju ve společnosti svých babiček se kterýma se bavíme úplně o všem a je mi jedno, kolik jim je let. Rozumíme si a tak to prostě je , nechápu proto, že nějaký můj vrstevník by je pohrdavě sj...

Právě jsem se vrátila z týdenní dovolené na řeckém ostrově Kréta a vítám vás u nového článku! V něm probereme to nejzajímavější, co mě a kamarádku na dovolené potkalo. Máte se na co těšit, snažila jsem se zaměřit hodně na běžný krétský život a v následujících řádcích vám zprostředkovat moje subjektivní pocity. Místní kanalizace má svoje zvláštnosti Každá země má svá specifika a Řecko není výjimkou. Toaletní papír se tedy i na Krétě hází do koše což je pro nás trošku nezvyklé, ale jako turisté to musíme respektovat. Nicméně když se ze záchoda ozvalo “sakra”, bylo jasné, co se stalo. Starého psa novým kouskům nenaučíte tak snadno. Nedoporučuju papír i přesto házet do záchodu, může se vám to vymstít, jak jsem zprostředkovaně slyšela. Mňouká to všude Jeden z viditelných problémů Řecka je množství bezprizorních zvířat venku na ulici. Zajímalo mě, jestli se tento problém nějak řeší, ale jak mi odpověděl Řek: “vláda s tím nedělá nic”, a tak jsou zvířata tuláky i nadále....

Zrovna jsme se s přítelem vrátili z kina, kam jsme zašli na nový český film s názvem Úsměvy smutných mužů , který má stejnojmennou knižní předlohu z pera spisovatele Josefa Formánka. Ačkoli název může působit optimisticky opak je pravdou, téma filmu je smutné. Děj se točí okolo pobytu v léčebně a mapuje osudy lidí, kteří bojují s jedním z největších lidských démonů,  alkoholem. V léčebně se setkávají pacienti s různými osudy, které alkohol svedl dohromady a během filmu se o několika z nich dozvídáme informace ze soukromí a hlavně motiv, proč se na pití dali. Nejde přitom o příležitostné “přihnutí si z flašky”, ale o vážný problém, kdy mnohdy pacientům alkohol vzal doslova všechno, některým i život. CC0 1.0. Hlavní postava  Josef F . na tom není  jinak, pobyt v léčebně je jeho ultimátum, kdy v případě selhání bude jen těžko dávat dohromady pošramocené manželství a vztahy v rodině. V titulní roli se pak představí charismatický David Švehlík, který roli alkoholika zvládl na je...

Včera jsme se konečně dočkali nové řady American Horror Story s pořadovým číslem osm. Podle toho co jsem četla, má nést tato “Story” prvky propojení  řad první a třetí, které jsou moje nejoblíbenější. A tak jsem byla zvědavá na první díl, pokud jste ještě neviděli, nečtěte dál, obsahuje spoilery! Tentokrát se děj odehrává v blízké budoucnosti , kdy se konflikty mezi světovými mocnostmi vyostří a nastane destrukce metropolí, kterou způsobí jaderné bomby. Život na planetě se zastaví a nastane panika, zoufalství a strach, kdy během několika minut je vše na co jste byli zvyklí, pryč. Jen pár lidí má možnost se zachránit a právě tito jsou (ne)dobrovolně odvedeni do “atomového krytu”. Setkáváme se tak s různými typy osobností a je docela dost možné, že někteří z nich vám dost polezou na nervy. Ti všichni se ocitnou v onom krytě, který je jejich novým domovem. Zní to jako idylka? Nezapomeňte na název seriálu! Je to zvrácené, je to své a opět nechybí mrazivá atmosféra A...

Jak víte, už nějakou dobu nebydlíme dva, ale tři.  Od zimy 2018 sdílíme náš byt s králíčkem-beránkem, který se jmenuje Baxi Bobina. Pokud vás zajímá, jak jsme se našli, přečtěte si to.  Za tu dobu co máme Baxinku se náš život změnil, chcete vědět jak se nám žije? Čtěte dále 🙂 Ráno u nás v bytě vypadá tak, že mezi prvními věcmi co udělám je, že Baxi vypustím z klece, klec uklidím, připravím krmivo a vodu. Takže žádné dlouhé vyspávání nepřichází v úvahu , což mě osobně vůbec nevadí, jsem ranní ptáče. Baxi už pravidelně “čeká na značkách”, ať je šest nebo osm ráno.  Při otvírání klece bývá často netrpělivá, do klece se ale zavírá až večer než jdeme spát a pro sebe má celý pokoj, který jsme přizpůsobili králičímu obyvateli, běžně nám ale běhá skoro po celém bytě, kdy je nutné hlídat co právě vyvádí, a že je toho dost. Hned na začátku to odnesla nabíječka na mobil, od té doby se ale nic podobného nestalo. Během dne sem tam dostane pamlsek ve formě ovoce či zeleniny (nejčastěji),...

Tentokrát jsem se v knihovně dostala k samým zajímavým knihám. Protože mi přijde škoda, že by tyto dvě knihy zapadly do temných koutů městských knihoven, podělím se s vámi o dojmy. O knize “Buzíčci” jsem už slyšela a LGBT tématika mě zajímá, takže jasná volba. Samotný název prozrazuje o čem kniha je. Jedná se o knihu povídek, kde hlavní postavy jsou homosexuálové, jedna je napsaná z pohledu lesby. Každá z povídek je pak napsaná jiným jazykem, aby byla různost postav ještě dokreslena. Povídka, která je zařazena jako první  vás možná odradí pokračovat dále, ale věřte mi a vytrvejte :), žádná další takto afektovaná postava se dál už nevyskytuje. Budete číst o dospívajících klucích, ale i o dospělých a o starých lidech. Jako celek vám dá kniha zase jiný pohled na “coming out”, lásku a chování gayů. Nicméně jejich promiskuita je v knize zahnaná podle mě až do extrémů. Buzíččci se mi ale celkově četli dobře. No a teď o té knize spojené s Hitlerem. Ne, Mein Kampf to ne...

Jak víte, přes léto jsem moc nepřispívala. Jednak proto, že jsem byla hodně v práci, ale i proto abych neustále “nebyla na síti”, kdy nechci trávit život online. Od zimy jsem  ale pořád přemýšlela jak to tady přetvořit k obrazu svému, jestli to má vůbec cenu, atd. Dokonce jsem uvažovala nad kompletním smazáním blogu. Na smazání nakonec nedošlo. Ještě před létem jsem jednak změnila design, ale hlavně promazala staré články a některé rubriky. Pořád jsem se ale neustálila definitivně v tom, co na blog dávat. Určitě to tady chci mít jako kulturní web, takže hodně knížek, sem tam nějaká výstava, či jiná akce, komentování dění ve společnosti, proložené občasnými tipy na cestování a další témata se uvidí. Já vím, není to nic originálního, ale jen tak můžete skrz blog “poznat”, kdo vlastně jsem a co mě obklopuje. Teď to může vypadat, že na blogu nic pořádně není, ale těším se, až na tom zamakám a rubriky budou plné. Navíc mě napadla zbrusu nová rubrika, kterou jsem na...

Dospělost kromě spousty radostí a dobrých věcí přináší i hromadu starostí a zodpovědnosti. Hlavně ta zodpovědnost je důležitá součást dospělosti, protože člověk, ač nevědomky se může pěkně popálit ve věcech dospělých, ať už se jedná o kauce nájmu, nájemní smlouvy, poplatky za odpady, koncesionářské poplatky, propadlou občanku a nebo třeba o podepsání “růžového papíru”. Člověk těmto věcem často nerozumí, nebo jim nepřikládá na důležitosti, popřípadě čeká, že na příslušnou věc bude upozorněn institucemi, ale přitom je důležité se zorientovat dříve, než nastanou komplikace. Než začneme žít sami, tyto záležitosti nejčastěji řeší rodiče , a nás děti to jednoduše nezajímá, jenže neznalost neomlouvá a platí to i v tomto případě. Jako dospělý jedinec si člověk musí spoustu věcí hlídat, jako je třeba včasné zaplacení nájmu, potvrzení o studiu, které se může rozesílat na různé instituce a jiné podobné věci.  Je důležité neodkládat to, co nevíme, ale pídit se po tom co potřebujeme zjis...

Páteční večer jsme s přítelem strávili ve společnosti Jaroslava Duška a „jeho“ Páté dohody. Bylo to zajímavé, alternativní, inspirativní a obsah dohody vedl k zamyšlení.  U mě to bylo první setkání naživo s Jaroslavem Duškem, zatím jsem ho viděla jen v několika filmech a na Youtube buď v záznamech vystoupení nebo v živém vysílání v pořadu Duše K.  Od doby co pan Dušek zpracoval „Dohody“, přijde mi, že zájem o jeho osobu prudce vzrostl a spousta lidí ho nevnímá „jen“ jako herce, ale hlavně jako životního rádce.  Z Jaroslava Duška se stal fenomén Dušek a jeho popularita neutichá, ba naopak. Poprvé jsem J. Duška zaznamenala v legendárním filmu Pelíšky , kde hraje učitele, který „přišel s nabídkou kvalitního sexu“ za Evou Holubovou. Dále si ho pamatuju v roli „Sparťana“ ve filmu Horem pádem , či kolaboranta v  Musíme si pomáhat . Jako herec je výborný, troufám si říct, že zahraje kde co, jak ostatně ukázal třeba v seriálu Pustina. Pixabay.com, CC0 1.0. Na jeho podání „Dohod“ a živá setk...