Glitter Shard

Až do 14. října 2018 máte možnost navštívit výstavu Retro biják , která se zabývá českými filmy z let 60.-90. minulého století a je umístěna v pražském Tančícím domě. Kromě možnosti podívat se na filmové kostýmy z různých pohádek a filmů vzniklých na našem území, výstava přináší příležitost podívat se do Tančícího domu, což je unikátní stavba sama o sobě. Výstava je rozdělena do několika pater a díky tomu projdete Tančícím domem téměř od podlahy až po vyhlídku, kterou máte v ceně vstupného. Zavzpomínáte na staré filmy, které se ve své době těšily velké popularitě, některé z nich jsou oblíbené dodnes. V pokladně jsou umístěny suvenýry, které se mi moc zalíbily, zahrnují pohledy, placky, trička, hrnečky, ale i další věci s motivy našich českých pohádek a filmů. Komu bych výstavu doporučila? Primárně asi dospělým lidem, jelikož mi přijde, že děti z toho nic moc mít nebudou, tyto filmy či pohádky většinou nejspíše neznají. Cizinci naopak mají možnost nahlédnout do československé kinemato...

Před několika týdny se mnou jedna slečna zapředla hovor na téma “štěstí”. Ani nevím jak jsme se k tomu dostaly, ale najednou jsme došly k tomu, že přestože má člověk co jíst, kde spát, má kolem sebe ty správné lidi, přesto (ne vždy) může říct, že je šťastný. Ano, pro některé tyto výše vyjmenované věci, jako jídlo, bydlení, rodina představují štěstí. Ještě by někteří možná dodali majetek, prestiž, či zdraví, nebo něco úplně jiného. Kdybyste všechny tyto věci vyjmenovali, můžete o sobě říct, že jste šťastní nebo bude pořád něco, co k tomu štěstí chybí? A může být člověk skutečně šťastný, když mnohdy je život jako zběsilá jízda na horské dráze? A není člověk zkrátka jen hamižný, že chce pořád víc a víc? Kdo chce víc, nemá nic! Zajímavé otázky, no ne? Když se mě tato slečna  zeptala, jestli jsem šťastná a co je to ve skutečnosti to štěstí, odpověděla jsem něco ve smyslu, že pro každého z nás to slovíčko znamená něco jiného, že přesně jí to zodpovědět nedokážu. Někdo je šťastný, ...

Když jsem v roce 2015 viděla film Dánská dívka, zanechal ve mně hluboký dojem. Bylo to dojemné i smutné zároveň. Ke stejnojmenné knize jsem se dostala až v roce 2018 před pár dny, kdy na mě náhodou “vykoukla” v knihovně. Je zvláštní, že jsou příběhy o kterých se dozvídáme až skrz filmy, do té doby jsem o existenci knihy Dánská dívka neměla ponětí, přitom kniha vyšla před osmnácti lety! (Ok v té době jsem ještě byla hodně malá, ale chápete). Když jsem knihu dočetla, opět ve mně příběh zanechal silný dojem. Některé zdlouhavé pasáže jsem sice přeskakovala (i když měly dopomoci k dokreslení příběhu), ale těch 376 stran jsem přečetla téměř jedním dechem, za dva dny. A úplně na konci knihy mě překvapila jedna věc, ta Dánská dívka skutečně existovala, není to jen fiktivní autorova postava! A tak jsem si začala říkat, jaká asi byla a proč jsem o ní nikdy neslyšela. Ať už skrz její minulý mužský život, kdy se muž jménem Einar živil jako malíř, tak ani o tom, co udělala pro LGBT komun...

Právě jsme se vrátili z Podyjí, kde jsme strávili pár hezkých dnů a tak mě napadlo sepsat článek pro případ, že vás tato oblast láká, protože rozhodně stojí za to :)! Zmíním restaurace i kavárny, místa, která jsme navštívili a zakončíme to tipem na koupání, takže pojďte poznávat Znojmo a okolí! Bude to delší, takže přeskakujte podle potřeby. Doprava: kolo+vlak Počet dní: 5 Navštíveno: Znojmo, znojemské podzemí, visuté lávky, Vranov nad Dyjí, Retz Pár slov k dopravě… Vyjeli jsme z Brna vlakem směr Moravské Budějovice a odtud jiným vlakem směr Znojmo. Do některých vlaků je povinná rezervace kol, pozor na to! Ze zastávky Olbramkostel nás čekalo posledních cca 10 km na kole do Znojma, vystoupili jsme dobrovolně, vlak by tam dojel, přímo až na nádraží. Cesta zpátky byla o hodně horší, jelikož momentálně probíhá výluka, takže jsme 2x přesedali, což s kolem není zrovna ideální a taky o víkendu jezdí spoje jinak. ČD nám nabídly i bonus ve formě sauny zdarma, jelikož ve vlaku nefungoval...

Od posledního článku uběhl týden a já jsem asi hodinu před odjezdem na dovolenou.  Dneska tedy o mém ideálním létě. Zahrnuje to drinky, moře a sličné plavčíky? Možná! Moje ideální léto se v první řadě skládá z knih, miluju čtení jak jsem už několikrát psala , dokážu číst celý den, bez knížek není léto! Třeba teď jsem si s sebou do práce na 14 dní vzala tři knihy, dvě jsem ani neotevřela, ale co kdyby mě popadla čtecí krize? Bez knížek neodjedu nikam! Dále k létu patří drinky, opravdu. S kamarády si dám ráda Aperol nebo Mohito, i když, dát si třikrát po drinku se rovná přepísknutí denních výdajů,  takže jeden musí stačit. Ale jako třešnička na dortu ideální! Opékání buřtů k létu tak nějak patří. Ať už s kamarády, či rodinou, alespoň jednou se musí rozdělat oheň  a něco opéct, klidně i chleba se sýrem. Dlouho jsem nebyla u moře, ale jinak moře miluju. Sice se bojím hlubin, kde nevidím na dno a obklopí mě všudepřítomná černá, ale u moře nadšeně plavu až k bójce a ráda se potápím. Taky s...

Za měsíc a kousek se opět změní číslo určující můj věk a budu zase starší. Vlastně, už bych si na to za svůj dosavadní život měla zvyknout přesto, zvykání si je těžké, kdo by nechtěl zůstat pořád mladý? Obzvlášť, když se život s opuštěním hranice “náct” prostě mění. (Tuhle hranici mám za sebou už nějaký ten pátek). Poslední dobou pociťuju, že stárnu, je to dané i tím jak se pohybuju mezi různými věkovými kategoriemi. Je to přirozené, je to normální, ale stejně, musím si zvykat, přestože každý je starý tak, jak se cítí. Už třeba nevydržím často pařit do pěti do rána a okolo půlnoci jsem utahaná jako kotě. Abych vydržela do těch pěti, musí mi být buď líto peněz za vstup na akci nebo musím být v dobré společnosti. Když ráno vstávám do práce,  jdu poslušně spát už před půlnocí, vím, že je zapotřebí být fit. Nabízím vám k přečtení i další lahůdky nenáctiletého věku: Protřepat, nemíchat! Když je vám těch osmnáct  moc neřešíte, co pijete, hlavně, že to teče . S přibývajícím věkem ...

Jelikož teď všechny dny pracuju a chodím z práce hodně unavená, dívám se ráda na seriály, jelikož u nich nemusím mluvit, a u bezduchého koukání si odpočinu. Bylo mi doporučeno mrknout se na End of fuc–ng world, což je hodně zajímavý seriál, pojďmě ho více rozebrat. Hlavní postavy tu máme dvě, puberťáky Jamese a Alyssu, kteří ale podlé mého názoru na “svých” sedmnáct let ani zdaleka nevypadají. Herec, který hraje Jamese je natolik specifický a vzhledově zajímavý, že bych ho přirovnala k tomu herci, který hrál v Dánské dívce (Eddie Redmayne). Tito dva puberťáci mají problémy, velké problémy. Co jsem pochopila, příběh vychází z komiksu, nakolik se ale drží předlohy, nevím. Kvůli svým problémům utečou z domu a stanou se z nich (ne)rozluční parťáci. Na své cestě balancují na hraně zákona a míří za jediným cílem, který ale pro ně možná nebude tou spásou na kterou čekají. Dozvídáme se taky, odkud pramení jejich chování, co za něj může. V průběhu osmi dílů po dvaceti minutách ...

V dnešním článku si probereme, proč dlouho nevyšlo něco “smysluplného”, i když se snažím neházet na blog totální blbosti. Jde o to, že jsem se dost zamýšlela nad tím , jak a kam a jestli vůbec blog někam směřovat. Uvažovala jsem nad tím, které rubriky jsou pro mě důležité, které z nich tvoří to blogové jádro a hodně jsem toho smazala, až zbylo šest rubrik, o věcech, ke kterým mám nejblíže. Jenže, přišel další blok, nikoli blog. Neměla jsem nic co bych do těch rubrik chtěla dát, a taky posledních 14 dní bylo dost na palici, kdy jsem měla spousty vyřizování a návštěv, než se typicky tzv. letně (ne vzletně) zdejchnu do práce, takže nic  moc nepřibývalo, plus jsem byla nemocná. Jojo, ono se říká, že si klidně můžete dát blogovací pauzu, jenže já myslím, že bych se po ní už prostě nevrátila, přestože je po technické a administrativní stránce vše připraveno pro nový blogovací rok. CC0 1.0. Pixabay.com. Takže, když to napíšu ve zkratce, přepadla mě velká krize. Do toho se namícha...