Glitter Shard

Určitě znáte průpovídky typu “čtení ohrožuje hloupost”, já je znám dost dobře, protože spíše než do obchodů s oblečením chodím do knihkupectví. Miluju čtení a myslím, že je to dáno i knihomolstvím v rodině. Když jsem totiž ještě číst neuměla, předčítali mi třeba Harryho Pottera. Potom kdy mi písmenka začala být známá se ke mně nejdříve dostaly klasiky typu P ipi dlouhá punčocha a Děti z Bullerbynu,  za nimi v těsném závěsu Thomas Brezina s Jacqueline Wilson. Tito dva byli v dětství autoři mého srdce. Ke knihám od Jaqueline jsem se chovala jako skutečný barbar, s odstupem času to musím přiznat, jelikož jsem si všechny nebarevné obrázky (což byla celá kniha) vybarvovala podle sebe a dávala tak příběhu barevný nádech. Hrozně mě to bavilo a hlavně zabavilo na dlouhé hodiny. Já jsem vlastně byla docela klidné dítě, moji nejoblíbenější hrou se stalo  posouvání zvířátek po místnosti (vytvořila jsem takovou zvířecí migraci), ale to odbíhám. Když jsem procházela pubertou , v jednom ...

Nicole Smith žije v Londýně a svůj blog založila v lednu 2017. Na svém blogu píše o svém životě v Londýně, ale taky třeba o cestování. Jako velké plus vnímám, že se její blog dá přeložit do cizích jazyků, není nijak zvlášť zdobený, působí hodně čistě a moderně, což pro někoho může být nepřehledné a nehezké, ale je to otázka vkusu. Bloguje přes blogspot. Nejvíce mě zaujaly postřehy z londýnského života a krásné fotky. Blog: ​ http://nicolesmithx.blogspot.cz/  Co tě přimělo odstěhovat se do Londýna, Česká republika se ti už nelíbí? Českou republiku miluju, samozřejmě, jen jsem chtěla změnu, trošku jsem se tam nudila svým stereotypem a říkala jsem si, že v Londýně je víc vzrůšo a možností 🙂 plus mě taky vyhecovalakamarádka, co je tu se mnou. J ak ses dostala k práci hostesky? A co je tvoje vysněná práce? Dostala jsem se k ní náhodou, chtěla jsem být cokoliv kromě servírky a když jsem šla na pohovor do Bubba Gumpu, tak jedna z volných pozic byla hosteska, tak jsem to vzala 🙂 ale je to úp...

Po dlouhé době dostane slovo mužský bloger. Není jen tak obyčejný, má totiž růžové vlasy a je hodně osobitý. http://ruzovovlasej.cz/ Cos očekával od založení blogu a jak se tvoje očekávání naplnila?  Blog jsem založil impulzivně. Neměl jsem s ním žádný konkrétní plán, tudíž jsem neměl ani žádná očekávání. Je pravda, že jsem chtěl nějakým způsobem provokovat. Připravil jsem se tak na negativní komentáře. Nakonec to tak nebylo a lidem se blog zalíbil, vlastně díky tomu v psaní stále pokračuju. Máš růžové vlasy, co tě přimělo si je nabarvit a jak na tebe reagují lidé na ulici? Dříve jsem měl vlasy stříbrné. Bylo to náročné na odbarvování, a tak mi kadeřnice doporučila, abych vlasy nechal odpočinout. Jelikož jsem nechtěl chodit s blond hlavou, tak jsem skočil do drogerie s tím, že koupím nějaký barevný pigment a nechám vlasy odrůst. Jediná barevná barva, která tam byla, byla právě růžová. Tak jsem to zkusil. Předpokládal jsem, že ji na hlavě budu mít maximálně týden. Ale z týdnu se stal ro...

Spousta z nás má sociální síť někdo jich má dokonce víc. Na sociálních sítích sdílíme co se nám za uplynulý den stalo, fotky z cest, rodinné chvíle, zamilované chvíle a někteří z nás postují každou minutu svého života, prostřednictvím například Instastories. Sociální sítě jsou formou naší sebeprezentace, ale občas mám pocit, že na to lidi zapomínají a sdílí i to, co má zůstat skryto. Pixabay.com, CC0 1.0. Pokud máte až příliš kreativní hlavu jako já, napadnou vás kolikrát šílené věci o kterých máte dojem, že by je měl vědět každý, protože svět si prostě takovou myšlenku zaslouží. A tak kolikrát sepíšu něco s čím později nejsem spokojená, i já se učím pouze sdílet a ne “přesdílet.” Naučila jsem se, že na sociální sítě nemám dávat fotky s přítelem, jelikož si to nepřeje, nepíšu o intimnostech, skoro nepíšu o našem vztahu. Když jdeme na výlet, nevytahuju každou sekundu mobil abych později mohla obohatit svůj Instagram feed. Fotím to jo, ale v rámci možností. Když někam jdu, nen...

Dnešní rozhovor je moc milý. Šárka mi napsala na výzvu k rozhovoru sama a dobře udělala, protože má rozhodně spoustu věcí, o které je potřeba se podělit. Probereme inkluzi, práci ve zvláštní škole, práci chůvy, ale i její spisovatelskou činnost, vzhůru do čtení! Šárko, 12 let jste pracovala jako učitelka ve zvláštní škole, jak jste se k této práci dostala ? Jako slepý k houslím, jak se říká. Byla to moje první práce ve školství po maturitě. Vysokou školu jsem si dodělávala dálkově při práci. Studovala jsem pedagogické lyceum a když jsem se odstěhovala z rodného města a hledala si v tom novém práci, obešla jsem obě naše základní školy,  a ač jsem netušila co mě čeká, šla jsem se představit i do tehdy zvláštní školy. A dobře jsem udělala. Pan ředitel se nedal odradit tím, že krátce po dvacítce vypadám na 15 let a dal mi šanci. První tři roky jsem ve škole splývala s nejstaršími dětmi :-). Mám spoustu příhod, kdy si rodiče vyzvedávající své děti, mysleli, že patřím k žákům a ne k učitelsk...

Na apríla jsem s kamarádkou Laduškou navštívila hrad Pernštejn na který jsem se chystala už dlouho. Jely jsme vlakem z Brna do Nedvědice (cca 52 minut), potom šly pěšky po žluté značce obcí až k hradu. Už zdola mě zaujala majestnátnost Pernštejna, jelikož se nejedná o žádný malý hrádek. Bez vstupenky není možnost neomezeného pohybu v areálu, nicméně na výběr mají ze tří okruhů, my jsme si vybraly ten nejdelší. Vybavení hradu je klasické, mně osobně se  nejvíce líbil rytířský sál a dětský pokoj. Překvapilo mě množství lidí na prohlídce, když se jdu někam podívat jako turista, radši mám komornější skupiny, s tím se ale nedá nic dělat. Co musím pochválit jsou dva obchody se suvenýry plné léčebných energetických kamínků nejrůznějších druhů. Protože jsme na hradě byly v období Velikonoc nechyběla výzdoba, což bylo hezké zpestření interiéru. Průvodkyně byla milá a znalá, hrad se mi moc líbil, ale zasloužil by si stejně jako spousta jiných památek důkladnou opravu. Celkově ve mně hrad zanecha...

Dneska ráno na Instagramu na mě vykoukl nový příspěvek od Anie Songe. Do nedávna jsem netušila o koho jde, potom jsem tušila, že je to někdo kdo byl na Bali, a pak kamarádka donesla její knížku Továrna na sny. Nebudu kecat a přiznám, že ze začátku mi Anie úplně virtuálně nesedla, i když nejde hodnotit člověka jen prostřednictvím blogu a jeho sociálních sítí, ale zkrátka myslela jsem, že “nebude můj šálek kávy” a hned zapomenu kdo to je. Jenže pak jsem s Anie četla rozhovor  a podívala se na její eshop  a začala mě zajímat více. Oceňuju především její výtvarný talent, knížku jsem nečetla, ale měla jsem ji v ruce a možná se do ní někdy začtu. A co se mi na Anie líbí nejvíce je její přístup k životu a přírodě! No a protože i já se snažím žít trošku líp než doposud (nejsem eko, bio vegan maniak) s chutí jsem si pročetla tento článek o tom, jak se můžeme chovat ekoLogicky a rozhodla se, že se polepším  a sepíšu pro vás pár tipů 🙂 Nejdříve bych se chtěla omluvit klukům a mužům,...

Domča je osobnost, to se pozná a myslím, že to poznáte i při čtení rozhovoru. Probereme jak dlouho trvá napsání knihy, hypochondii a mnohem více 🙂 http://www.dominika-vankova.cz/   Domčo, popisuješ se jako hypochondr, jak se to projevuje? Občas dost kuriózně 😀  Možná by to vystihlo slovní spojení „dělat z komára velblouda“. Až na to, že pro mě je ten velbloud skutečný, zmutovaný, smrtelně nebezpečný, zaměřený jenom na to, aby mi ublížil, přičemž v mojí hlavě mě už dávno přizabil a já to na sobě skutečně cítím a nemůžu se přesvědčit o opaku. Zní to, jakože to je legrační a lidé mají tendenci to zesměšňovat a utahovat si z nás, ale my trpíme, jakkoliv nesmyslně se naše obavy můžou ostatním zdát. Je to vážná věc, s kterou je třeba se rvát. Jak se ti zalíbila kniha Austina Kleona Kraď jako umělec? Doporučila bys ji? Obě jeho knihy jsou skvělé, je v nich spousta nápadů a tipů a kreativního člověka dokáže celkem dobře usměrnit, aby nebyl tolik ztracený ve všem tom svém tvoření, ale byc...