Glitter Shard

Pokud mě sledujete na sociálních sítích vítě, že mám(e) králíka! Jmenuje se Baxi (je to holka nevím, proč to všem přijde jako klučičí jméno) a napadlo mě to tak nějak samo, isnpirace Bugs bunnym. Přítel chtěl Bobinu, ale mně se to moc nelíbilo, takže nakonec máme Baxi Bobinu. Přišla k nám nečekaně a náhodou. Baxinka Je to králíček beránek, mám ho ze zverimexu (netěší mě to, ale putovala by za pár dní zpátky k chovatelce jelikož je dost velká a prodavačka říkala, že proto ji nikdo nechtěl), takže jsem jí snad novým domovem pomohla. Nejdříve jsem králíka hledala na netu, nakonec z návštěvy jednoho potencionálního sešlo. Takže mě po cestě šalinou napadlo mrknout se do zverimexu. Sotva jsem otevřela, Baxinka se postavila na ťapky (jako na fotce) a chtěla se hladit. No co vám mám říkat, byla to láska na první pohled! Zbývalo ještě přesvědčit přítele, že mít doma zvíře je fajn věc. Nejdříve nesoouhlasil, nebylo jednoduché ho přesvědčit, ale pár dní je Baxinka už s námi doma! Jako malá jsem c...

Je tu i vila další (mimo jiné), která se jmenuje Stiassni. Přiznávám upřímně, že jsem ještě před pár dny o její existenci nevěděla, ale minulý víkend jsme se do ní s kamarádkou Laduškou šly podívat. Této vile se v Brně taky říká vládní a není to náhoda. Vysoce postavení příslušníci státu (Gottwald, Zápotocký, Beneš a jiní) byli jejími hosty. Edvard Beneš z ní dokonce několik dní řídil stát! Až do roku 2009 byla vila neustále obývána, ale teď už je otevřená pro veřejnost a je škoda se tam nejít podívat. Vilu nechal postavit textilní továrník, pan Alfred Stiassni, který byl židovského původu a ve vile se svou rodinou bydlel. Uvidíte kombinaci různých stylů a luxusu. Chybět nebude ani bazén, který si zahrál v seriálu Bohéma. V současné době (březen 2018) uvnitř vily probíhá výstava věnovaná právě návštěvám, které vila hostila. Průvodci jsou moc milí a profesionální a za hodinu vám předají tolik informací, že se vám až zatočí hlava. Uvidíte opravdový bytový luxus, který si nemohl dovolit ...

Na tuhle otázku odpovím pár lidem prostřednictvím článku. Jak jste si možná všimli z příspěvků na blogu a na Instagramu, začala jsem se více zajímat o veganství a ekologii. V praxi to neznamená, že bych jedla jen vegansky, ale do běžné stravy hodně zařazuju právě stravu veganskou a vegetariánskou. Taky se snažím už nějakou dobu třídit odpad a minimalizovat nákupy s igelitovými sáčky a igelitkami i když přiznávám, že se mi to daří jak kdy. Na vlasy jsem začala používat hennu  místo chemické barvy a doma částečně uklízím pomocí ekologických přípravků. Časem bych chtěla přejít na kompletní eko úklid. V medicíně jsem se částečně dala na alternativní postupy  i když, samozřejmě když to bude nutné, zůstanu věrná tomu co je tradiční. Proč to všechno? Tím, že žiju s přítelem ve vlastní domácnosti máme prostor dělat si věci po svém a mně jsou eko přístupy sympatičtější než ty běžné. Nechystám se ale nakupovat v etno obchodech a nosit batikované sukně to ne, ale když můžu něco udělat jinak a m...

Dneska ráno jsem si přečetla důležitý a upřímný článek od mojí oblíbenkyně Báry.  Je o lidských pochybách. O tom jak člověk pochybuje, jestli je dost. Dost hezký, dost zajímavý, dost schopný atd. Protože jak moc dobře víte miluju články  s poselstvím, budu myšlenku šířit dál. Začnu tím, že před pár dny jsem si řekla, že mám fakt gigantický nos. Nikdy dřív jsem si toho nevšimla. Znejistilo mě to. Vlivem operace mám taky každé víčko jiné a obzvlášť na fotkách mě to upřímně štve. Moje postava je kapitolou sama o sobě. Můžu si ale za to sama, jelikož večer se s přítelem nacpáváme (jenže na něm to vůbec nejde vidět ani kdyby snědl tři hambáče a deset čokolád). A tak se hned nabízí otázka, jsem dost hezká? Když vidím ty vystajlované dokonalé Insta holky, často pochybuju. Vůbec mi nedošlo, že existuje něco jako FaceApp díky kterému vypadá každá jako miss. A proto třikrát hurá pro holky z 3v1, které na appku upozornily, už můžu být stejně krásná jako Insta hvězdičky! U Instáče ještě chvíli zůs...

Včera odpoledne jsem dostala další ze svých “geniálních” nápadů (být mnou je občas těžké) a přesvědčila jsem kamarádku Ladušku, která šla zrovna od kadeřnice, ať mi obarví vlasy hennou, kterou jsem doma měla už pár dní. Ladušce se do toho nejdříve nechtělo, ale protože mě zná a ví, že bych si je obarvila sama, svolila. Než se i vy rozhodnete barvit se hennou, doporučuju toto video od Ester Starling, které vám dá ty úplně nejzákladnější informace o tom co to henna je. Následně si připravte misku, štetec, gumové nebo igelitové rukavice, fólii na obalení hlavy, skřipec a ručník (pokud máte docela krátké vlasy, poslední dvě položky nemusíte splnit). Postup je následující: Nejdříve namícháte hennovou kaši (která má specifickou vůni, abych nikoho neurazila nenapíšu, že smrdí ale že voní jako Matcha tea) a pak nanášíte a nanášíte. Je z toho docela binec, takže doporučuju barvit ve starém oblečení a snažit se necákat kolem. Až budete mít hlavu nabarvenou, musíte čekat a čekat. Moj...

Paní Kristiana se mi na výzvu k rozhovoru ozvala sama, o to více je pro mě následující rozhovor cennější. Kristiano, jak jste se dostala k veganské stravě a váš oblíbený veganský recept? Vždy jsem se zajímala o zdravý životní styl, a tak jsem se dostala k vegetariánství, vlastně díky dceři, která od malička nechtěla jíst zvířátka. Jenže jsem stále cítila, že to ještě není ono. To, co jsem hledala, mi splnilo až veganství. Nejoblíbenější recept nemám, protože miluji rozmanitost veganství. Mé oblíbené recepty najdete na mém blogu: www.zivotni-kouzlo.cz.  Zkoušela jste někdy jíst tzv. cukrfree, to znamená s vynecháním všech nezdravých cukrů? Věřte mi, zkoušela jsem všechno možné, kromě dělené stravy, ale tzv. Cukrfree, vůbec neznám, a ani bych nechtěla zkoušet. Můj názor je, že tělo si samo řekne co potřebuje a já vím, že vynechat v jídelníčku něco, by mi nevyhovovalo. Ráda jím všechno, nechci nic vynechávat a nijak se omezovat. Proto bych nikdy nezkoušela dělenou stravu a n...

a nebojí se být kontroverzní! Kvůli jednomu nešťastnému postu se na pár dní stala internetovou “celebritou” a protože vím, že otázka na to, jak dny nechtěné popularity vnímala ji nepoloží, tak jsem se na to taktéž vyptala. Pokud hledáte ironickou, vtipnou, zkrátka originální blogerku, volte Káju! Kájo, jak jsi vnímala dny nechtěné popularity po říjnových volbách? Byla jsem nervózní. Měla to být jen malá nevinná poznámka a spustilo to takový poprask. Takovou pohromu jsem rozhodně nečekala! Bylo šílené vidět statistiky návštěvnosti, za jediný den přišlo tolik lidí jako normálně za celý měsíc! Reakce lidí byla přehnaná. Ok, chápu, že se jim můj názor nelíbil atd., ale to přece není důvod k tomu, aby mi psali posměšné komentáře a už vůbec ne ke špatnému hodnocení, zesměšňování dalších příspěvků a psaní debilních komentářů na blog. Našlo se pár rozumných lidí, ale většinou to byli jen samí idioti. Jo a víš co? Názor mi nezměnili. Jak se to projevilo ve statistikách blogu a v kome...

Tohle bude jeden z těch děsně namotivovaných článků o sebelásce takže pokud takových už máte dost směle ho přeskočte, nebudu se zlobit. Bude to o tom jak jsem si srovnala myšlenky, srovnala svůj postoj k životu a co tomu muselo předcházet. Před rokem v tuhle dobu jsem byla plná úzkostných myšlenek, které mi otravovaly život. Došlo to tak daleko, že jsem měla problémy i v tělesné rovině ne jen v psychické. Bylo to období na nic a já  o rok později děkuju všem co to se mnou zvládli. Nejtěžší to měl určitě můj přítel, protože se mnou je každičký den pokud zrovna netrajdám po světě. Viděl mě ubrečenou, zničenou, bez nálady, v depresi (nikoli v depce) a viděl mě i v mnoha jiných podobách. Ze začátku to bylo těžké, ani jeden nevěděl co dělat, vypadalo to na rozchod. Nakonec jsme to zvládli. Utápěla jsem se v začarovaném kruhu a říkala si jak z něho ven, neviděla jsem východisko. Pak jsem pochopila, že jediný člověk, který mi může pomoci jsem já sama, a tak jsem začala praktikovat moje hygg...

Hned úvodem jsem splnila první předpoklad pro to, abyste tento článek rozklikli. Je o hygge, šťastném způsobu života, který je nám v poslední době servírovaný ze všech stran, bombarduje nás to odevšad, nejvíce však na sociálních sítích. Mohla bych ho pojmenovat taky, jak jsem se vydala cestou f*ck it, ale to by nebylo tak cool a in, že jo, a tak se svezu na blogerském klišé, nemáte zač. Nebudu vás přesvědčovat o tom, jak byste měli být co nejvíce věrní mému návodu, jak být “hygge”, ani nebudu chtít, ať si doma zapálíte krb, rozvěsíte motivační obrazy a rozestavíte svíčky (samozřejmě ty od Yankee candle, žádné jiné nepřipadají v úvahu), jde mi jen o to, vám třeba poradit, jak žít líp, být spokojenější. A že já mám sakra důvody vědět, co dělat se svým životem! Nedělejte to, co nechcete dělat Znáte to. Rodina se skládá plus mínus ze čtyřiceti členů, když počítáme i vzdálené tetičky a strýčky a z toho se stýkáte pravidelně tak s deseti, možná s více, málokdy jste v kontaktu se v...

Míšin blog je pestrý, bežte se o tom sami přesvědčit:   Míšin blog Jaký je váš oblíbený výrobek od Lush? Asi cokoliv na vlasy. Je pro mě těžký vybrat jen jeden. Určitě jakýkoliv šampuk a suchý šampon No Drought. Momentálně taky každý večer ujíždím na krému Sleepy. Máte ráda 60.léta, mohla byste je krátce popsat tak, aby mladší čtenáři pochopili, o co se jedná bez použití strýčka Googla? Pro mě jsou to 60. léta v Americe. Éra hippies, volnost, beatnická literatura, skvělá hudba (Janis Joplin, Jefferson Airplane, Jimi Hendrix…). Je to pro mě Woodstock. Boží móda. Jestli je nějaká doba, do které bych se někdy chtěla na čas přenést, tak by to byla právě tahle. Je mi to blízké už základní školy a vždycky jsem díky tomu byla tak trochu jiná. Nikdy jsem neposlouchala hudbu, co zrovna frčí. Byla jsem ověšená korálky a nosila manžestrové zvonáče a volné halenky ze sekáče. A je to ve mě tak trochu pořád.  Blogujete už řadu let, dovedete si bez blogování život představit? No skoro jistě můžu...